Český kandidát na Oscara tvrdě narazil. Do finálního výběru se vůbec nedostal, i když má na ČSFD 85 %

Zlatá soška z Hollywoodu, o které sní každý filmař na planetě, v Česku chutná možná ještě lépe, protože je velmi obtížně dosažitelná. Už jsme si zažili euforii vítězství i dlouhé roky čekání na další úspěch.

Tentokrát ale přišlo překvapení z dost neočekávaného směru a zřejmě byste neuhodli, jaká jména za ním stojí. 

Oscary a Česko, běh na dlouhou trať

Česko (a bývalé Československo) má s Oscary kupodivu bohatou historii. Od roku 1948, kdy malý Ivan Jandl dostal za svůj dětský výkon miniaturní sošku, se zlatá socha vracela do českých rukou v nečekaných vlnách. Někdy jsme čekali dekádu, jindy přes dvacet let. 

Karel Černý a Theodor Pištěk ji přivezli za Amadea a Jan Svěrák a jeho otec díky Koljovi rozplakali půlku národa. Za úspěšnými filmy většinou stáli silní režiséři nebo výrazné příběhy. Jenže poslední dobou to vypadalo, že vlna opadla a Hollywood si na nás vzpomene jednou za čas, když náhodou zabrousí do Barrandova s americkým akčňákem. Každý rok jsme sice posílali svého kandidáta, ale končilo to pořád stejně, tedy bez úspěchu.

Český snímek „Ještě nejsem, kým chci být“, který loni Česko vyslalo jako kandidáta, se do užšího výběru vůbec nedostal. Na ČSFD přitom dosahuje hodnocení 85 % a pojednává o ženě, který si razí cestu proti konvencím. Byla i svědkem pádu Železné opony. 

Něco se ale letos změnilo

Na 98. ročníku Oscarů, který podruhé moderoval vtipný Conan O’Brien, se o hlavní kategorie přetahoval americký film Hříšníci (se šestnácti nominacemi překonal vše, co Akademie kdy viděla) a ceněné drama Jedna bitva za druhou. Celý večer 15. března 2026 se Dolby Theatre v Los Angeles třáslo napětím. 

Čeští fanoušci ale měli důvod sledovat úplně jinou kategorii než obvykle. Ne cizojazyčný film, animaci ani herectví. Tentokrát šlo o nejlepší celovečerní dokument. Na projektu se podílela i česká produkce. Společnost PINK vedli Radovan Síbrt a Alžběta Karásková, hudbu složil Michal Rataj a postprodukci zajistilo pražské UPP. A do financování vstoupil i Státní fond audiovize a Česká televize. 

Hrdina, kterého byste v Hollywoodu nečekali

Film, který na letošních Oscarech zvítězil v kategorii nejlepší celovečerní dokumentární film, se jmenuje Pan Nikdo proti Putinovi. A jeho hlavním hrdinou není herec, režisér ani celebrita. Je jím Pavel „Paša“ Talankin, obyčejný ruský učitel z městečka Karabaš na Urale. 

Karabaš je městečko s patnácti tisíci obyvateli, které figurovalo na mezinárodních žebříčcích jako jedno z nejznečištěnějších míst na planetě kvůli místní měďárně, která desítky let chrlila do ovzduší obrovské množství jedovatých zplodin. A právě tady stojí rozpadající se základní škola, kam chodí tisíc dětí a kde střechou zatéká. 

V téhle škole Paša pracoval jako pedagog, organizátor školních akcí a zároveň kameraman, který měl za úkol natáčet besídky, soutěže a slavnostní nástupy. Všechno se změnilo po 24. únoru 2022. V tu dobu na Ukrajinu vtrhla ruská vojska a ministerstvo školství začalo požadovat, aby školy zaváděly vlasteneckou výchovu a posílaly důkazy o tom, jak se ji daří naplňovat. 

Paša natáčel dva roky. A pak z Ruska utekl a poté na sedmi pevných discích odvezl všechno, co pořídil. Vzhledem k tomu, jak úspěšně dopadl tento snímek, si řada diváků jako dalšího vítěze představuje Velký vlastenecký výlet, dokumentární film, na němž se podílela Česká i Slovenská republika a Ukrajina. 

Tento film sleduje trojici příznivců Putina, kteří se vydávají přímo do válečné zóny na Ukrajině, aby si ověřili vlastní pochybnosti o konfliktu. Postupně se ocitají tváří v tvář realitě, která je mnohem horší, než si mysleli.

Viděli jste některý z těchto snímků? Podělte se o to s námi v komentářích.

Zdroje: csfd.cz, totalfilm.cz, irozhlas.cz