Milovaný český režisér navždy odešel. Zanechal po sobě roztočený film, který už nikdo nikdy nedokončí

Někteří režiséři bohužel opustí náš svět ještě dříve, než stihnou dokončit svůj film. Občas se sice stane, že po něm film převezme někdo jiný, ale ve velké části případů nastane situace, kdy už nikdo daný rozpracovaný film nedokončí, což může být velká škoda.

Režisér, který zemře během své rozdělané práce, je pro celý štáb velkou ztrátou. Nejznámějším a nejtragičtějším případem české kinematografie je i režisér a dokumentarista Pavel Koutecký, který tragicky zahynul právě během natáčení jednoho ze svých filmů.

Tragické úmrtí známého režiséra a dokumentaristy

Známý režisér a dokumentarista Pavel Koutecký tragicky zahynul v dubnu 2006, a to přímo během natáčení jednoho ze svých posledních filmů. Osudným se mu stal pohyb po rozestavěném mrakodrapu v Praze na Pankráci, kde natáčel film, o kterém neměli tušení ani jeho nejbližší. Ten měl pojednávat o muži, který měl jako hobby šplhání po rozestavěných domech. Jelikož chtěl Pavel Koutecký získat naprosto autentické a originální záběry, rozhodl se šplhat právě po rozestavěném mrakodrapu.

Druhý den po tragické události se Koutecký nedostavil na domluvenou schůzku, a proto tito lidé zalarmovali policii. Ti jej našli na dně v šachtě stavby a vedle něj ležela kamera. Neporušený film v kamerovém záznamu byl důkazem toho, že se jednalo o nešťastnou náhodu. Nikdo tedy jeho úmrtí nezavinil a nejednalo se ani o sebevraždu.

Koutecký patřil k našim nejlepším dokumentaristům

Pavel Koutecký patřil k našim nejlepším dokumentaristům vůbec. Tvrdil, že dobrý film se dá poznat především podle toho, když si po jeho zhlédnutí řeknete, že je dobře, že byl natočen. Jeho tématy byla zejména politika, věda, umění nebo i Sametová revoluce, a to i přesto, že v té době ještě pobýval v Anglii.

Vzpomínám, vzpomínáš, vzpomínáte? Aneb Kouteckého výrazný počin

Pokud chcete zavzpomínat na roky 1945-1989, pak si rozhodně musíte pustit Kouteckého film „Vzpomínám, vzpomínáš, vzpomínáte?“ Ten totiž zachycuje například nedostupnost pomerančů, které se daly sehnat v šedesátých letech pouze o Vánocích. Navíc bylo možné koupit si jich pouze kilo, takže lidé neváhali vymýšlet si různé finty, aby se dostali k většímu množství pomerančů. Ve frontě tak například stála celá rodina, ale samozřejmě inkognito.

V tomto filmu ovšem například také vzpomínal na odpolední čaje nebo povinné taneční držení mezi partnery. Tento film sice dokončený byl, ale počin zachycující hobby v podobě šplhání po rozestavěných domech už bohužel nikoliv.

Cena Pavla Kouteckého na počest zemřelého režiséra

Pavel Koutecký i přes svou předčasnou smrt stihl natočit rovných pětačtyřicet filmů. Na jeho počest navíc v roce 2007 vznikla „Cena Pavla Kouteckého“, kterou porota každoročně uděluje za dokumentární debuty nebo krátkometrážní snímky.

Právě letos je jubilejní ročník Ceny Pavla Kouteckého, která již zná svého vítěze. Poprvé v historii této ceny rozhodovala o vítězi mezinárodní porota složená z evropských filmových expertů. Kategorii celovečerních debutů a druhotin ovládl snímek s názvem „Při zemi“ od režiséra Tomáše Elšíka. V krátkometrážní sekci pak zvítězil počin „Co když kamínky dojdou?“ od režisérky Nory Štrbové. Porota u všech filmů ocenila různorodost tvůrčích stylů i to, že se odvážně zabývají aktuálními tématy.

Viděli jste nějaký film nebo dokument od Pavla Kouteckého, nebo tohoto režiséra vůbec neznáte?

Zdroj: Květy, Cena Pavla Kouteckého, Dokweb