Dcera to náhodou viděla v televizi kolem šesté a pak se bála jít spát. Nechápu, že něco takového dávají ještě před večerníčkem

Stačí chvilka nepozornosti, jeden špatně přepnutý program a poklidný večer je rázem v troskách. Dítě se těší na svou pohádku, jenže než se dočká, přeběhne přes obrazovku cosi, co malé oči rozhodně vidět neměly. Následuje protrpěná noc, lampička svítící do rána a nechybí hromada dotazů. 

Podvečer je v řadě domácností nejpříjemnější chvílí dne. Děti řádí, na sporáku se chystá večeře a televize si tiše brouká kdesi v rohu. Jistá maminka na sociální síti vylíčila moment, kdy se ale ta pohoda dost rychle pokazí.

Dcerka prý kolem šesté zahlédla něco, po čem odmítla zalézt do postele, a matka doplnila, že takové obrázky nemají chvíli před večerníčkem v programu co dělat. Mávnout nad tím rukou je snadné jen do okamžiku, než vám doma vzlyká vlastní vylekaný prcek.

Co všechno běží, než naskočí večerníček

Zapněte si kterýkoliv kanál a kolem šesté narazíte na pořádný mišmaš. Na jednom běží zprávy s aktuální várkou neštěstí ze světa, jinde krimi rubrika s přepadením v regionu, na dalším kanále lákají na večerní thriller nebo hádku dvou individuí v reality show. Není to obvykle nic přehnaně drastického, pro dětskou duši to ovšem stačí.

Aby se dítě dostalo k obsahu, který pro něj ještě není, nemusíte se nijak složitě namáhat, stačí, že je puštěná televize. Práce otištěná v odborném časopise Central European Journal of Public Health u prvňáčků až třeťáčků naměřila u obrazovek v průměru tři a půl hodiny denně. 

Nad dvě hodiny, tedy nad odedávna doporučovaný strop, se dostaly rovnou čtyři děti z pěti. U obrazovek tráví naši nejmenší spoustu času, a s tím tedy roste i pravděpodobnost, že narazí na něco, na co nemají.

Nejde o to, že je dítko přecitlivělé

Americká profesorka Joanne Cantor z univerzity ve Wisconsinu zasvětila kariéru tomu, jak plátno a obrazovka straší děti. S kolegyní Kristen Harrison v jedné z nejcitovanějších prací vyzpovídaly přes stovku vysokoškoláků na jejich dětské úleky z televize.

Neuvěřitelných devadesát procent z nich dokázalo vylíčit přesně ten film či pořad, který je jako malé vyděsil, a čtvrtina si nesla stopy té úzkosti i po mnoha letech. Vědkyně kromě toho přišly na to, že hůř a déle se ze strachu vzpamatovávaly děti, které si děsivý pořad nepustily samy, ale ocitly se u něj jen proto, že běžel někomu jinému. 

K tomu do šesti let dítě bere obraz doslova. Co spatří, to je pro něj skutečnost. Pokřivená obluda, ječící obličej nebo zachmuřený hlas z televize jsou pro předškoláka stejně opravdové jako maminka stojící u plotny. Že tu nejde o rozmazlené strašpytle, doložil už dávno jeden britský případ. 

Renomovaný lékařský časopis British Medical Journal v roce 1994 popsal osudy sedmi dětí, kterým jeden strašidelný pořad „dopřál“ úpornou hrůzu ze tmy, vracející se zlé sny i odpor k usínání o samotě. 

Zákon, o kterém většina z nás neví

Předpis o televizním a rozhlasovém vysílání stanicím zapovídá pouštět mezi šestou ranní a desátou večerní cokoliv, co by mohlo poškodit zdravé dospívání nezletilých. Na tu pomyslnou večerní čáru dohlíží Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Kdo ji překročí, riskuje postih v rozpětí od dvaceti tisíc až po deset milionů korun. 

Jenže to má háček. Zákon zná dvě různě přísné škatulky. Ta tvrdší se týká pořadů, které mohou vývoj dítěte vážně narušit, hlavně brutalitou a násilím, a takové kousky nesmí na obrazovku ani v noci. Do mírnější spadá obsah, který dětem jen „může uškodit“, a ten smí běžet i přes den, pokud ho stanice opatří slovním upozorněním a symbolem nevhodnosti, u nás nejčastěji známým kolečkem s věkovou hranicí. 

Pedagog a profesor Kamil Kopecký z projektu E-Bezpečí připomíná, že drsnější pořady dokážou u citlivějších dětí rozpoutat silnou úzkost, návaly strachu i mizerné spaní, zároveň ale konejší, že malého rváče z takového dítěte neudělají. Takže doufejme, že dcerka, která zahlédla záběr z hororového snímku, žádné trvalé následky nemá, ale šlo jen o chvilkové vylekání. 

A jak doma podobné věci řešíte vy? 

Zdroje: record.umich.edu, deti-a-media.cz, psychologie.cz, cdr.cz