Do AZ-kvízu přišel soutěžící, který vůbec nechtěl vyhrát. Schválně si vybíral políčka, která pomáhala soupeři
Vědomostní soutěže mají jedno nepsané pravidlo, tedy že kdo si sedne před kameru, chce odejít jako vítěz. Jednoho zářijového podvečera ale do televizního studia dorazil muž, který měl v hlavě úplně jiný plán. Štáb nechápal a moderátorka se smála.
Ze soutěžícího se přes noc stal miláček internetu.
Pyramida, u které vyrostly celé generace
AZ-kvíz běží na obrazovkách České televize od roku 1997 a příští rok tak oslaví úctyhodné třicáté narozeniny. Moderátorskou štafetu si od prvního dílu předávají Aleš Zbořil a Eva Machourková, tedy dvojice, kterou by bez váhání poznal snad každý Čech.
Zbořil vystudoval herectví na brněnské JAMU a věnuje se dabingu, takže jeho hlas znáte možná i z filmů, u kterých byste ho vůbec nečekali. Machourková původně pracovala jako psycholožka v poradně a k moderování se dostala přes inzerát, kterým brněnské studio České televize hledalo nové tváře.
O velké peníze se v AZ-kvízu nikdy nehrálo. Nejvíc si odnesl jeden šťastlivec v roce 2014, a to 27 tisíc korun, zatímco nejnižší výhra se zastavila na 1100 korunách.

Hra, kterou pochopí každý
Na pravidlech není nic složitého. Dva soutěžící proti sobě odpovídají na otázky a za správné odpovědi obsazují políčka pyramidy. Vítězí ten, komu se podaří propojit všechny tři strany. A proto se vyplatí přemýšlet o každém tahu. Vítěz pak ve finále stojí před bankomatem, kde mu znalosti už nepomohou a o výhře rozhoduje náhoda.
Pořad si postupně našel cestu i do filmu a hudby. V komedii Polski film hrál Marek Daniel moderátora upraveného AZ-kvízu a na soundtracku dokonce vyšla skladba Jamajský gambler v AZ kvízu. Zmínku o soutěži najdete i v jedné písni PSH. Za celou dobu vysílání ale nikoho nenapadlo hrát tu hru obráceně.
Během tohoto natáčení nastala výjimka
V září 2015 proti sobě zasedli dva mladí muži z Brna a nic zpočátku nenaznačovalo tomu, že se schyluje k něčemu výjimečnému. Jeden z nich však začal volit políčka s podivnou zálibou v okrajích. Během pár kol měl v držení všechny tři vrcholy trojúhelníku a zapsal se tak do historie jako vůbec první člověk, kterému se to kdy podařilo.
Každý zkušený fanoušek v tu chvíli tušil, že má vítězství na dosah ruky. Stačilo pár chytrých tahů a strany by do sebe zapadly jako dílky skládačky. Jenže mladík místo toho sahal po polích, která ležela co nejdál od sebe a nikam nevedla. Za kamerami zavládl zmatek, protože nikdo netušil, jaký záměr se za tím skrývá.
Poutník, který si přišel pro porážku
Tím podivínem byl Ladislav Zibura, tehdy dvaadvacetiletý student žurnalistiky, který se o rok dřív proslavil pěší poutí do Jeruzaléma za čtyřicet dní. Schválně si vybíral políčka, která pomáhala soupeři, a vysloužil si tím nelichotivý, ale hrdě nesený titul nejhoršího hráče všech dob. Naproti němu seděl kamarád Petr Hurych a oba si ještě v šatně plácli na neobvyklý pakt.
Spojit strany pyramidy bylo zapovězeno a o postupujícím měla rozhodnout čistá aritmetika, tedy kdo si ukrojí víc políček. Petr v tomhle počítání vyhrál a Zibura odešel bez bankomatu, zato s vítězným pocitem. „V hlavě mi hrály andělské chóry,“ popsal později chvíli, kdy dobyl poslední roh. Nahlas se ale neradoval, protože legendární soutěž nechtěl shodit.
Všechno začalo nočním návratem z hospody
Samotné přihlášení má také svůj příběh. Zibura přihlášku podle vlastního vyprávění odeslal za šera po posezení v hospodě a ráno už o ní neměl ani tušení. Když mu o půl roku později přišlo pozvání na casting, musel si teprve poskládat dohromady, co tehdy v noci vlastně odeslal.
Tvůrci pořadu nevěděli, že se soupeři dávno znají, a tak celé divadlo zpočátku nedávalo žádný smysl. Evě Machourkové naopak rychle došlo, že jde o vtip a od srdce zasmála. Zibura později vysvětloval, že mu šlo o obyčejnou radost a o chvilku, nad kterou se lidé napříč republikou společně pobaví.
Deníku se navíc svěřil, že chtěl „připomenout důležitou českou recesistickou tradici“.
Viděli jste tehdy slavný díl naživo, nebo vám ho později poslal někdo z přátel?
Zdroje: magazin.aktualne.cz, ceskobudejovicky.denik.cz, ceskatelevize.cz
