Stačí otevřít příborník. Jedna stará vidlička může mít cenu 25 tisíc, sběratelé po ní pátrají už roky

Běžná stará vidlička z domácího příborníku má obvykle hodnotu v řádu desítek až stokorun, pokud ovšem narazíte na takovou, která je opravdu cenná, může se její hodnota vyšplhat dokonce až na 25 tisíc korun. Sběratelé po takovém vzácném kousku pátrají už roky.

Příbory z dřívější doby mívaly většinou svůj typický vzhled. Vyznačovaly se především bohatým zdobením a specifickými materiály (stříbro, alpaka nebo také kostěné rukojeti). Měly různé tvary pro jednotlivé chody. Vzhled příborů ovlivňoval dobový sloh od baroka až po secesi. I zdánlivě obyčejná stará vidlička může být mimořádně vzácná, možná ji i vy máte ve starém příborníku po babičce.

Vidličky mají bohatou historii

Vidličky se jako kuchyňský a servírující nástroj používají přibližně 3 500 až 4 000 let (od starověkého Egypta a Říma), ale jako osobní jídelní příbor pro každodenní jídlo se v Evropě prosazují zhruba 400 až 1 000 let (od 11. století v Byzanci a Itálii po masové rozšíření v 17. až 19. století). První primitivní vidličky z kovu sloužily ve starověkém Egyptě a Řecku pouze k vaření a servírování masa. V 11. století byla vidlička poprvé použita ke stolování, a to v Konstantinopoli a na svatbě v Benátkách roku 1004. V Evropě lidé zpočátku vidličky odmítali jako zbytečný a hříšný přepych, protože jídlo se mělo brát prsty.

Jaké znaky má hodnotná stará vidlička?

Pokud vidličku otočíte, tak v případě, že se jedná o hodnotný příbor, měla by mít na rubové straně rukojeti tři údaje. Právě drobné ražené značky rozhodují o tom, zda se jedná o sběratelský kousek nebo naprosto bezcenný a obyčejný kov. U nejhodnotnějších českých a slovenských příborů byste měli najít malou raženou růžici, tzv. rozetu, která se skládá ze šesti kroužků. Uvedení čísla 800 u stříbra označuje jeho ryzost a chybět nesmí ani státní puncovní značka, kterou úřad potvrzuje pravost.

Velmi důležitá je také zkratka EPNS (electroplated nickel silver), tedy označení toho, že se jedná o galvanicky postříbřený nikl. Ušlechtilý kov u něj tvoří jen tenkou povrchovou vrstvu, takže navenek kus vypadá vznešeně, cenou se ale plnému stříbru nevyrovná. Právě tato čtyři písmena někdy oddělují příbor bez hodnoty od soupravy, která může vynést až desetitisíce korun.

Důležitost materiálu pro sběratelský trh

Na vrcholu na sběratelském trhu stojí plné stříbro o ryzosti 800. Hned za ním je pak postříbřená alpaka a úplně na konci žebříčku běžná nerezová ocel, kterou výrobci v Československu prodávali s označením „Anticorro“. Vliv na konečnou cenu má i to, zda je příbor kompletní. Celá sada pro 6 nebo 12 osob v původní kazetě má logicky mnohem vyšší cenu než jen jednotlivé kousky. Sběratelé totiž shánějí celé soupravy, jednotlivé vidličky je zajímají spíše jen výjimečně. Cenu také zvyšují různé ozdobné rytiny či zlacené detaily. Miliony Čechů netuší, že už od socialismu jedí příborem za 180 tisíc korun. Vypadá totiž obyčejně jako ten z Prioru.

Značka s dlouholetou historií

Nejhledanější značkou vidliček a obecně příborů na trhu je Sandrik. Tato firma byla založena v roce 1895 Johannem Sandrikem v Dolních Hamrech na středním Slovensku. Toto místo bylo vybráno záměrně, a to z důvodu blízkosti stříbrných dolů. Zpočátku se tu vyráběly příbory pouze ze stříbra a alpaky, později pak i z levnější antikorozní oceli Anticorro. Mezi světovými válkami tato značka spolupracovala i s předními výtvarníky. Tyto designové kousky je možné najít například ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.

Podobné hodnotné příbory se objevily i ve filmu

Slavné a hodnotné příbory značky Sandrik se objevovaly jako rekvizity v československých filmech a seriálech z dob socialismu, kde symbolizovaly domácí luxus, buržoazní přežitky nebo standardní výbavu prvorepublikových vil a prvotřídních hotelů. Spatřit jste je mohli například ve filmu Slavnosti sněženek z roku 1983, film, který byl natočen podle skutečných osob.

Nemáte náhodou na půdě starý příborník s takovýmito poklady?

Zdroj: 100+1 Zahraniční zajímavost, Wikipedia, Sběratel