„Pusť mu pohádku, ať se nají.“ Následky si děti podle odborníků odnášejí až do dospělosti

Skoro každý rodič už určitě někde zaslechl, že modrá záře před spaním dětem nesvědčí, a tak se snaží obrazovku alespoň hodinku před spaním zhasnout. Jenže odborníci teď obracejí pozornost k docela jiné chvíli běžného dne, která napáchá klidně více škody než jakákoli večerní pohádka. 

Je to okamžik, kdy si celá rodina myslí, že dělá něco úplně nevinného, a přitom si zadělává hned na několik problémů naráz. Napovím vám tolik, že se odehrává u stolu, nad plným talířem a často za doprovodu znělky oblíbeného seriálu. 

Podobně to má každá česká domácnost

Ta scéna je až filmově idylická. Táta dorazí z práce, na stole se kouří z talířů a nad celým tímto výjevem poblikává zapnutá televize, na kterou se vlastně nikdo pořádně nedívá. Odhaduje se, že zhruba každá druhá rodina u nás nechává telku běžet do prázdna, i když u ní zrovna nikdo nesedí, protože ticho v bytě zní najednou nezvykle.

Sociologové mají pro tenhle jev výstižné pojmenování a mluví o takzvaném fragmentárním koukání, kdy člověk vnímá obraz jen na půl oka. Dítě z jedné části kouká na pohádku a z té druhé bloudí očima po tom, co má před sebou na talíři. 

Čeho se rodiče děsí nejvíce

Když přijde řeč na děti a televizi, většina maminek a taťků myslí hlavně na večer. Bojí se, aby ratolest před spaním nezahlédla něco drsného ve zprávách, nebo aby ji nevyděsila ponurá scéna z kriminálky pár minut před večerníčkem. Ta obava je naprosto namístě a lékaři ji berou vážně, protože pozdní modré světlo umí rozladit spánek i klidný večerní režim. 

Jenže odborníci v poslední době otáčejí reflektor ještě trochu jinam. A to k okamžiku, kdy se rodina sesedne ke stolu a k tomu si pustí obrazovku. Podle expertů je společné jídlo u puštěné televize nebo mobilu z celého dne ta vůbec nejproblematičtější kombinace, protože v jediné chvíli rozjede několik nepříjemných věcí naráz. 

Dítě u seriálu nejen hůře tráví a přejídá se, ono navíc přichází o něco, co mu žádná chytrá aplikace nevynahradí.

U obrazovky se toho sní více

Když se pozornost upře na dění na plátně, mozek přestane hlídat, kolik toho do sebe strávník láduje. Vědci z Birminghamské univerzity spočítali, že člověk zabraný do televize spořádá klidně o čtvrtinu porce navíc, aniž by to vůbec zaregistroval. Odborníci tomu říkají bezmyšlenkovité jedení, při kterém tělo nestihne dát včas najevo, že už je plné.

Litevská studie mezi předškoláky pro změnu ukázala, že u obrazovky jí pravidelně přes polovinu dětí a že tenhle zlozvyk jde ruku v ruce s chipsy, sladkostmi a vyšší vahou. 

Ukradená rodinná chvíle

Tím ale seznam ztrát zdaleka nekončí, protože telka u večeře ukousne i to nejcennější. Kanadský tým doprovázel skupinu dětí pěkných pár let, od útlého věku až po školní lavice, a vypozoroval, že klábosení u společného stolu jim pomáhá s vyjadřováním i s tím, jak vycházejí s okolím. 

Údajně se drobek při povídání nad talířem naučí více slovíček, než kolik pochytí u večerní pohádky předčítané před spaním. Když ovšem místo maminčina vyprávění zní z reproduktorů znělka soutěže, tahle malá jazyková škola se zavírá. 

Televize s námi tráví přehnaně mnoho času

Podle průzkumu agentury STEM pro spolek Zvedni hlavu a Nadaci O2 patří u čtyřiceti procent nejmenších dětí obrazovka k jídlu úplně běžně. Klinická logopedka Barbora Richtrová k tomu posmutněle poznamenává, že za ní dnes nechodí ani tak děti, které šišlají, jako spíš takové, kterým vázne skládání vět a znají žalostně málo slov. 

Televize puštěná u společného jídla tak může být opravdu ještě horší, než ji dětem pouštět před spaním. Snažíte se alespoň párkrát v týdnu jíst celá rodina společně?

Zdroje: forbes.cz, prahaskolska.eu, zena-in.cz