Kdysi ji lidé považovali za vrchol nevkusu. Dnes se prodává i za 30 tisíc a mnoho seniorů ji má doma

Bruselská komoda. Jedna generace na ni byla pyšná, druhá ji chtěla co nejrychleji odvézt na sběrný dvůr. A ta dnešní? Ta za ni klidně zaplatí třicet tisíc korun.

Před šedesáti lety to byl vrchol luxusu, v osmdesátkách pro změnu vrchol nevkusu. Ale aby bylo jasné, o čem je řeč, bylo by dobré si nejprve bruselský styl představit. Československý pavilon s ním zazářil na výstavě EXPO 58 v Bruselu. A tehdy se zcela změnil pohled na moderní bydlení u nás.

Najednou bylo vše jiné. Nábytek dostal štíhlé šikmé nožky, interiéry působily lehčeji a lidé měli pocit, že se československé domácnosti konečně nadechly moderního světa. A tento styl vydržel od konce padesátých let až do konce sedmdesátek. Pak přišly mohutné nábytkové stěny a masivní sedačky.

Ze salonu rovnou na půdu

Přestože byl bruselský nábytek v uvedené době běžný, později skončil ve sklepích a na půdách. Lidé vždycky chtěli novinky, které se na trhu objevily. A dospělé děti nechtěly žít v tom, v čem žili jejich rodiče. Tak se z generace na generaci pořizovalo vybavení nové a moderní. Jenže s vyhazováním starých věcí to není u nás Čechů tak jednoduché.

Když se nám něco přestane líbit, v bytě to nechceme, ale na sběrák to také rovnou nevezeme. Vždycky si řekneme: „Co kdyby…!“ Rodinnou historii jen tak lehce nevyhazujeme. A tak se nám staré kusy hromadí ve všech možných vedlejších prostorách. Tam ty staré kusy nábytku čekají. Někdy deset let, někdy půl století.

Jsou ovšem domácnosti, zejména našich rodičů a prarodičů, kteří mají bruselský nábytek ještě v bytě. Někdo z nostalgie, někdo ze zvyku a z nechuti k novotám. Nehledě na to, že někdo si i moderní interiér oživil kouskem v bruselském stylu.

Starý krám? Dnes sběratelský poklad

V sedmdesátkách: „To je stará komoda po rodičích.“ V osmdesátkách: „Odvezte to ihned pryč.“ Rok 2026: „Nemáte to ještě doma?“ Jedna bruselská komoda může stát klidně 30 tisíc korun. Zejména ikonické modely Jiřího Jiroutka z řady U-450 se dnes na specializovaných evropských portálech nabízejí běžně za 20 až 50 tisíc korun. Přitom ještě před několika desetiletími šlo o nábytek, kterého se lidé zbavovali, protože jim připadal zastaralý. Dnes je z něj vyhledávaný sběratelský artikl.

Jak se v čase mění náš vkus

Lidé se mění a s nimi se proměňuje i svět kolem nás. Technika letí kupředu, móda přichází s novými trendy, a přesto se stále častěji vracíme k věcem, které jsme ještě nedávno považovali za přežitek. Z obyčejného nábytku, lamp nebo porcelánu se mezitím staly retro a vintage kousky, někdy dokonce vyhledávané sběratelské předměty.

Sama na sobě pozoruji, že zatímco v mládí jsem toužila po všem novém a moderním, dnes mě mnohem víc přitahují věci, které už něco pamatují. Mám pocit, jako by v sobě uchovávaly příběhy lidí, kteří je kdysi vlastnili. Nejde tedy jen o starý nábytek nebo dekorace. Je to proměna našeho vztahu k minulosti, bydlení i schopnosti znovu objevit krásu v tom, co jsme ještě před pár lety bez váhání označili za starý krám.

Češi umějí dát předmětům druhý život

A pak je tu ještě jedna věc, kterou na Češích obdivuji. Dávno jsme přišli na to, že staré předměty, které už se zdají být k nepotřebě, lze šikovným způsobem renovovat, recyklovat či upcyklovat. Dáváme tak starým věcem druhou šanci a vznikají neuvěřitelné originální kousky.

Nápaditost a šikovné ruce nám ostatně nikdy nechyběly. Možná právě proto dnes tolik věcí z půd, sklepů a stodol nekončí na skládce, ale znovu nachází své místo v domácnostech.

Než něco vyhodíte, dvakrát to prohlédněte

Ještě před pár lety končily u popelnic či ve sběrných dvorech nejen komody, ale celé obývací stěny ze šedesátých let. Dnes se po bruselském nábytku doslova zapráší a za zachovalé kusy jsou sběratelé ochotni zaplatit desetitisíce korun. Máte i vy někde doma uskladněný starý bruselák? Možná, že byste si jeho prodejem mohli pěkně zvýšit stav účtu.

Zdroje: Pamono, Kupi, ŽenaIn