KFC před chvílí zveřejnilo emotivní dopis jako omluvu. Češi ho okamžitě přirovnali k trapné scéně z telenovely

O kauze s prošlými potravinami a nedodržováním hygienických předpisů v KFC za poslední rok asi slyšeli všichni. České vedení společnosti obvinění bagatelizovalo, případně přímo mlčelo. Vrcholoví manažeři se prostě rozhodli jít proti všem zásadám PR, které se učí už v kurzech pro začátečníky. Až nyní zveřejnili dopis, který by měl být omluvou, ale ten vyvolal odezvu, kterou by asi nechtěl řešit nikdo.

Zveřejněný dopis s titulkem „Měli jsme s vámi mluvit dříve“, prostě není to, co chtěli lidé číst, a hlavně přišel sakra pozdě. PR oddělení, a především pak správcům jejich sociálních sítí nezávidím. Ta vlna cynismu, parodování a přirovnávání k telenovelám či předvolebním debatám je vlastně dosti trefná. Jestli tohle psal krizový manažer, tak si může být jistý, že v televizních melodramatech by kariéru udělal.

Psal to Lumír Nykl nebo Tomáš Pacovský?

Kdo dopis četl, tak ví, že to celé působí nepřirozeně. Ty věty jako: „Zasloužili jste si, abychom na ně odpovídali. Místo toho jsme mlčeli. A za to se omlouváme“, vypadají jako scénář z Ulice, jenže ta se točí nonstop a KFC na to mělo x měsíců. Takhle mluví postavy z této české podvečerní zábavy, když je partner přistihne při nevěře nebo starosta zpronevěří peníze.

Vzhledem k tomu, že takhle nešikovně by nemluvil ani začínající pojišťovák, napadají mě hned dvě televizní přirovnání. Nejlépe asi sedí situace, kdy se Tomáš Pacovský v Comebacku pokoušel o návrat na hudební scénu. A zákazníci se teď tváří stejně jako Ivuška. A pak možná ještě Kancl, kde se však na trapnosti PR stavělo.

Prohlášení má více společného s předvolební debatou než omluvou

Celý ten dopis zní neupřímně, což je mi i trochu líto, protože na pobočce, kterou mám nejblíž, jsme se smaženým kuřetem problémy neměli. Místo odpuštění je dost možné, že firmu odsoudí i ti, kteří jí zůstali věrní i přes kauzu s přepisovanými daty spotřeby.

Dopis totiž přechází z pokorné fáze (které lidi nevěří) do fáze reklamní. Tam začne vyjmenovávat, co všechno jsme udělali a zavedli. Je to jako, když politik začne tahat tabulky a grafy, místo toho, aby odpověděl na jednoduchou otázku.

Na „omluvný dopis“ navíc navazuje masivní reklamní kampaň, která nám předkládá zase ty stejné argumenty. „Udělali jsme tohle…, takže ode dneška už to bude dobrý.“

Někteří komentující pak šli do hloubky. Zaujalo je to číslo ohledně hodin školení. Na první pohled se může zdát hodně vysoké, ale při tolika pobočkách, zaměstnancích a brigádnících, kteří se na některých provozních mění často jako ponožky? Najednou to vypadá, že délka školení odpovídala spíše večerníčku.

Navíc na to, abychom si myli ruce, nepoužívali prošlé potraviny a nepřipravovali jídlo v gastronomickém provoze s infekčním onemocněním snad nikdo školení nepotřebuje. I tahle skutečnost jde proti prohlášení, že za každou restaurací stojí lidé, kterým na tom záleží.

Ani s tím datem restartu se to moc nepovedlo

Další věc, které se diskutující chytají, je konkrétní datum 26. května 2026, od kterého prý bude všechno jinak. To je prakticky stejné, jako když si po deseti dnech pláče a křiku ve Výměně manželek páry mezi osmi očima řeknou, že od zítřka se všechno změní, i když jim to nefungovalo dvacet let. Přitom každý divák ví, že za pár dní bude vše ve starých kolejích.

Prostě věřit tomu, že od určitého data bude všechno jinak a lidé si odvyknou svým zlozvykům, je další z věcí, která nepůsobí věrohodně. Spíše to celé vypadá jako přiznání pod tíhou důkazů, kdy už hrajete jen o délku trestu a zločinec se na oko sesype a přizná. Přitom každý ví, že to ten padouch udělal, jen aby z toho profitoval. Situaci pak nevylepšuje ani heslo: „To je chuť, které můžete věřit“.

Vůbec se nedivím tomu, že tahle krizová komunikace KFC posloužila jako luxusní podklad pro tvorbu meme a dalších vtípků satirických účtů na sociálních sítích. V 90. letech by to možná zabralo, ale dnes už tyhle triky lidi znají. Co si myslíte o tom omluvném dopisu vy?