Komedie se Svěrákem má za sebou příběh jako z černé kroniky. Dva herci krátce po premiéře zemřeli, třetí ochrnul

Bezmála čtvrt milionu diváků se u ní v kinech královsky bavilo. Pro tři její hlavní herce ale skončila legrace pár dní po premiéře. Jednoho dostal osud okamžitě, další dva ho nenásledovali o moc později. Od té doby se o filmu šeptá jako o prokletém. 

Je na tom kus pravdy, nebo si lidé jen rádi přibarvují obyčejnou tragédii?

Strašidelné historky z natáčení patří hlavně Americe

Vysloví-li někdo slovo prokletí ve spojení s filmem, naskočí nám obvykle zámoří a jeho hororové legendy. Kolem série Poltergeist se traduje, že během pár let připravila o život hned několik svých herců, a u komiksové Vrány zase tragicky zahynul mladý Brandon Lee přímo při práci na place. 

Že podobně mrazivý příběh dřímá i v české kinematografii, by člověka napadlo jen stěží. Narazila jsem na něj náhodou, když jsem si pročítala staré rozhovory s pamětníky jednoho pražského divadla. 

Pokaždé se u ní smějete. Tohle byste ale nečekali

Jde o komedii, kterou u nás doma zná téměř každý a u které se baví už několik generací. Naskakuje v programu tak často, že ji známe skoro zpaměti, ale většinou už netušíme, co se dělo za kamerami. Herci v ní vlastně hrají sami sebe, schovaní za drobně poupravená jména. 

Tím filmem je Nejistá sezóna, hořká komedie Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka z roku 1987, na níž se podílel takřka celý soubor Divadla Járy Cimrmana. Točilo se rovnou na place, bez pozdějšího ozvučení, přímo v pražském Divadle Solidarita, kde tehdy Cimrmani opravdu hráli. 

Nedlouho po jarní premiéře roku 1988 ale přišla na řadu jedna rána za druhou a všechny mířily na tři klíčové členy obsazení. Nejen, že herci po dotočení onemocněli, ale dva z nich rovnou krátce po uvedení zemřeli a třetí po ošklivém úrazu skončil na vozíku. Snímek, na který do kin zašlo bezmála čtvrt milionu diváků, tak překvapil nejen vysokou návštěvností.

Tři muži, na které si počíhalo neštěstí

První odešel Jaroslav Vozáb, milovaný komik souboru, kterého na ulici skolil náhlý infarkt pouhé dva dny po premiéře. Bylo mu osmašedesát a kolegové nad jeho rychlým koncem kroutili hlavou, vždyť až do té chvíle byl při síle. Samotný film však, jak ostatně dokládají i recenze na ČSFD, měl ohromný úspěch.

„Fantastické. Nemůžu si pomoct, ale častokrát jsem si vzpomněl na Bridmana. Mělo by to na Oscara.“

O několik měsíců později se herci rozloučili také s Ludvíkem Tomanem, jenž ve filmu ztvárnil ředitele agentury. Třetí rána osudu směřovala k Janu Kašparovi, který krátce po natáčení utrpěl těžký pád. Při práci na jihočeské chalupě se zřítil ze stromu, jejž zrovna ořezával, a v důsledku toho ochrnul. 

Doktoři nad jeho hereckou kariérou zlomili hůl, on se ale nedal a vracel se na jeviště alespoň v rolích vsedě.

Je to kletba, nebo jenom nešťastná shoda?

Z mého úhlu pohledu je na celém vyprávění nejzajímavější právě Toman. Toman totiž nebyl jen hercem, roky dělal vedoucího dramaturga na Barrandově a v praxi rozhodoval, které scénáře projdou a které skončí v šuplíku. 

Do satiry, která si utahuje přesně z téhle mašinerie, by ho proto asi nikdo nepozval, jenže Smoljak trval na tom, že každá tvář ve filmu musí odpovídat realitě. Bývalý kontrolor filmů si tak zahrál ředitele agentury, který hercům komplikuje život, tedy roli šitou přesně na míru jeho skutečné minulosti. 

K těmto úmrtím se navíc váže ještě jedna historka. Podle kolegů obklopovala kletba spíš Vozábovu rodinu, protože muži v ní prý odcházeli se zarážející pravidelností kolem devětašedesáti let.

A co vy, držíte palce teorii o filmových kletbách, nebo věříte spíš na obyčejnou smůlu? Stejnou nálepku ostatně nese i druhá komedie z dílny Smoljaka a Svěráka, kolem které kolují podobné historky, takže Nejistá sezóna v tom rozhodně není sama. 

Pustit si ji navíc můžete docela snadno, televize ji zařazuje pravidelně a najdete ji i v nabídce streamovacích služeb. 

Zdroje: csfd.cz, cs.wikipedia.org, lifee.cz