Nová česká komedie budí obrovský rozruch. Jedni ji milují, druzí ji nemůžou vystát

Do kin míří film, o kterém se mluví víc než o většině jarních novinek. Tato komedie stihla vzbudit pořádný rozruch ještě předtím, než se rozsvítilo první plátno. Jenže kritici se na věc dívají trochu jinak. 

Martin Horský patří mezi oblíbené režiséry. Jeho Ženy v běhu se zapsaly jako divácky nejnavštěvovanější domácí film novodobé éry a následné Moře na dvoře potvrdilo, že šlo o víc než jen šťastnou náhodu. Horský jednoduše ví, jak se točí film, který lidé chtějí vidět.

Do svého nového projektu obsadil hereckou sestavu, která by klidně obstála i na mezinárodních festivalech. Nechybí v ní Miroslav Donutil, Jiří Lábus, Klára Issová, Štěpán Kozub, Martin Pechlát, Marek Taclík ani Petr Uhlík. Stačí přelétnout tento seznam a je jasné, že rozpočet ani ambice rozhodně nešly stranou.

Film do kin vstupuje 2. dubna 2026 a zájem byl patrný od prvních předpremiér. Sociální sítě se zaplnily diváckými reakcemi, doporučeními i diskusemi. 

Humorné, bizarní a občas trochu ujeté

Než se dostaneme k tomu hlavnímu, stojí za to říct, o čem film vlastně pojednává. Má totiž jedno výrazné specifikum, které ho odlišuje od většiny domácí produkce. Nejde o klasický lineární příběh s jedním protagonistou. Horský zvolil takzvanou mozaikovou strukturu, tedy soubor různých dějových linek, které se odehrávají ve stejném městě a tu a tam se mezi sebou lehce proplétají.

Tím městem je Plzeň, Horského rodiště, jemuž film v určitém smyslu vzdává poctu. Sám režisér přiznal, že roky shromažďoval různé nápady a situace, z nichž by jednotlivě nikdy nevznikl celovečerní film, a napadlo ho je propojit právě prostřednictvím konkrétního místa.

Co tedy na plátně uvidíte? Kamarádky z pivovaru, které hledají partnera pomocí vzkazu v lahvi od piva. Dvojici samotářů, jejichž životy neočekávaně propojí sprostý papoušek. Mladého muže přesvědčeného, že mu věštec předpověděl přesné datum smrti. Manžele na prahu padesátky, které zaskočí nečekané touhy. Nebo emigranta vracejícího se do vlasti za dávnou láskou.

Předpremiérové ohlasy jsou jednoznačné. Nebo jsou?

Na předpremiérových projekcích se ohlasy dost lišily. Část přítomných chválila přirozenost humoru, který nepramení z křečovitých gagů, ale ze situací a charakterů postav. Jeden z nadšených diváků na ČSFD dokonce udělil devadesát procent a film označil za chytrou a lidskou komedii. Právě tahle vlna předpremiérového nadšení způsobila, že se internet zaplnil velkými slovy dřív, než se vůbec rozsvítila první veřejná plátna.

Přiznám se, že tenhle typ filmu sama občas potřebuji. Ne každý páteční večer mám chuť řešit existenciální krize hlavních hrdinů. Někdy stačí dobrá parta herců, pár povedených situací a ne zas tak komplikovaný příběh. A přesně tohle podle mě Někdo to rád v Plzni nabízí.

Upřímně řečeno, kvůli Donutilovi a Lábusovi bych do kina šla i na film o sledování barvy při schnutí. Tihle dva to zkrátka umí.

Všichni tak nadšení nebyli

Kritici ale, na rozdíl od diváků, nadšení nejsou. Scénář podle nich jede na autopilota a co se týče překvapení, moc se jich tu nedočkáte.

Zazněla slova o příliš jednoduchém humoru, o předvídatelných situacích a o výsledku, který sice nikoho neurazí, ale také si ho málokdo bude za rok pamatovat. Zaznělo dokonce přirovnání ke Kameňáku, což je v kontextu české kinematografie přinejmenším dvojznačné hodnocení, protože Kameňák sice vydělal spoustu peněz, ale za nějaké výtečné dílo ho nepovažuje téměř nikdo.

Celkové recenzentské skóre by se dalo umístit někam ke středu škály, tedy na hranici mezi „ujde“ a „průměr“.

Tak jaký tedy ten film doopravdy je?

Tady si nedokážu odpustit vlastní pohled na věc. Česká komedie trpí dlouhodobou nemocí jménem opakování. Každý rok nebo dva přijde titul se silným obsazením a příběhem o lásce, který osloví miliony diváků toužících po odlehčené zábavě, a pak zmizí v televizním programu, kde ho o svátcích sledují celé rodiny. Někdo to rád v Plzni do tohoto modelu zapadá poměrně přesně.

Zvažujete výlet do kina? Napište nám to do komentářů.

Zdroje: totalfilm.cz, prozeny.cz, csfd.cz