Československý film nás roky vodil za nos. Tenhle herec byl ve skutečnosti miláček

Nejspíš si ho pamatujete jako muže, který stál na té špatné straně barikády nebo jako odměřeného drsňáka, pro kterého pravidla neplatila. Ať už hrál ve filmech, seriálech, pohádkách či divadle, jeho role se pojily s jistou přísností, která se s ním za desítky let kariéry spojila tolik, že jsme všichni nabyli dojmu, že je takový i ve skutečnosti.

A nemohli jsme se víc mýlit, protože pokud někomu herecký talent uškodil, byl to právě tento herecký velikán.

Role silnější než skutečnost

V československém filmu se podobná herecká křivda nestala poprvé. Nejen náš dnešní hrdina, ale i jeho herečtí kolegové se museli v průběhu kariéry mnohdy potýkat s nespravedlností ze stran publika. Jejich role byly tak silné a skvěle zahrané, že televizní diváci automaticky předpokládali, že takový musí být ten herec i ve svém osobním životě.

Z jednoho úhlu pohledu to samozřejmě můžeme brát jako lichotku, protože je to důkaz pravého mistrovství a faktu, že postavy na plátnech a obrazovkách byly opravdu uvěřitelné. Na druhou stranu se kvůli tomu mohli naši hrdinové potýkat s nedorozuměními a křivdami, které byly daleko od reality.

Pavel Bláha, opravdový drsňák

Seriál 30 případů majora Zemana sehrál v jeho pověsti zásadní roli. Jeho Pavel Bláha nebyl tradiční postavou socialistické tvorby, ale působil jako vyrovnaný drsňák, který se nenechá rozhodit vůbec ničím, a už vůbec ne režimem. Jednal klidně a s rozmyslem, čímž se stal oblíbenou postavou většiny diváků a tvůrci se na popud režimu nakonec rozhodli postavu v seriálu zastřelit.

Záporákem i v pohádkách

Když se o několik let později objevil v pohádce Princ a Večernice, jeho pověst pořádného nekompromisního chlapa už ho předcházela. V podstatě se tedy nabízelo, aby si i v pohádce zahrál silnou zápornou postavu Mrakomora. Nakonec jsme z toho získali ikonického zlého čaroděje, který konkrétně mě děsil celé dětství a pokaždé, když jsem pohádku viděla, měla jsem dojem, že je neporazitelný.

Mrakomor byl prvoplánově strašidelný a to jak vizáží, tak projevem. Stačilo, aby se objevil na scéně a o napjatou atmosféru bylo postaráno. Tahle postava se výrazně lišila od jiných pohádkových záporných postav té doby a Brzobohatý si udělal další čárku na listu svých nezapomenutelných rolí. A pro upřesnění, jeho pohádková kariéra se zdaleka nezastavila u Prince a Večernice, ale rozhodně byla tou nejikoničtější.

Byl vlastně miláčkem

Ve chvíli, kdy se od filmu odpoutáme, zjistíme, že Brzobohatý nebyl nepříjemným, mlčenlivým člověkem, který by byl drsňák každým coulem. Sice to byl člověk, který měl rád sport, práci rukama a mladší kolegové o něm dodnes nadšeně říkají, že pro ně představoval obrázek takzvaného správného chlapa. Přesto byl ale neuvěřitelně lidský, pozorný a čestný.

Byl skvělým tátou a milujícím manželem a byť byl třikrát ženatý, se svou poslední manželkou strávil 30 let a jeho život neprovázely žádné větší skandály. Práci bral extrémně vážně, ale nebyl despota. Jeho syn, který je v uměleckém světě také známou osobností, na jeho moudrost rád vzpomíná s historkou z dětství, kdy ho táta učil při chvílích trémy heslo: „Jen se nepos*at“.

Uvěřili jsme herecké genialitě

Brzobohatý se sice stal tak trochu obětí vlastního talentu, ale díky němu se nesmazatelně vryl do naší paměti. Takže jak už to obvykle bývá, vždycky je něco za něco a schopnost dokázat geniálně zahrát autenticky chladné záporáky i odměřené agenty se musí zákonitě někde odrazit.

Československá tvorba nás tak v tomhle směru opravdu vodila za nos, ač ne záměrně. Když dnes jeho role sledujeme s letitým odstupem, je zřejmé, jak moc jsme si zvykli spojovat herecký projev s člověkem. A jak snadno jsme přehlédli, že za tváří mužů, kterým se na obrazovce uhýbá z cesty, stál ve skutečnosti někdo úplně jiný. Byl to klidný, pracovitý a laskavý člověk, který nám na obrazovce naháněl hrůzu, ale v realitě bychom s ním klidně strávili dovolenou.

Zdroje: denik.cz, medium.seznam.cz, novinky.cz, csfd.cz