V devadesátkových filmech to mělo ráno na talíři každé dítě. Dnes by na vás sousedi rovnou volali sociálku

Jakou máte rádi snídani? A mohla bych ji vidět? Už babička mi jako malé holce říkala, že snídaně je základ jídelníčku. V jejím podání to obvykle byl rohlík rozmočený v teplém mléce. Na mně tolik nešetřila, krajíc chleba pomazaný máslem býval luxusnějším snídaňovým pokrmem. A když nás chtěla extra rozmazlit, vrazila nám do ruky rohlík s paštikou a jablko.

V současných jídelníčcích převažují bílkoviny, vláknina a zdravé tuky nad sacharidy a za slovo „cukr“ si vysloužíte opovržlivé pohledy. Nejenom snídaně proto musí být správně vyvážená, musí zasytit, chutnat a ještě k tomu dobře vypadat. A být hotová během chvíle, však komu by se ráno chtělo stát hodinu u sporáku. Za časů našeho dětství si s námi rodiče hlavu nelámali.

Snídalo se, co zrovna bylo. A většinou to bylo pečivo z předchozího dne doplněné o nějakou další lahůdku, ze které bychom dnes chytali žlučníkový záchvat. Jakkoli se moje generace utvrzuje v tom, že „my jsme to taky jedli a žijeme„, musím protiargumentovat zamyšlením, jestli to na nás přece jenom nezanechalo nějaké ty zdravotní následky.

Pečivo a zase pečivo

Já a můj bratr jsme děti devadesátek, takže mám ještě v živé paměti maminčiny snídaně. Chleba s paštikou, chleba se salámem, chleba s máslem. A když chleba zrovna došel, dostali jsme gumový rohlík. To, co jsme měli ráno na talíři, jsme pak zpravidla dostali i na svačinu. Neměli jsme žádné zdravotně nezávadné potravinové boxy o pěti přihrádkách, jako mají moje děti dnes.

Rohlík se šunkou jsme dostali zabalený do ubrousku, který se na šunku vždycky přilepil, a když jsme stihli uchránit svačinu před nenechavým kocourem, měli jsme ve škole co jíst. Sem tam jablko, sem tam hruška. Výživovým vrcholem našich snídaní byla přeslazená kojenecká výživa ve skle.

Filmy jako svědectví o stravování devadesátek

O tom, jak vypadala gastronomická kultura devadesátých let, svědčí i filmy a seriály z téhle doby. Přestože v tu dobu nevznikaly žádné filmy ani seriály, jejichž ústředním tématem by bylo právě jídlo (jako je tomu například v seriálu Ohnivé kuře z roku 2016), i letmé záběry na talíře hrdinů tehdejší produkce prozrazují, jak taková jídla vypadala.

Tak třeba v oskarovém filmu Kolja (1996) naservíruje Louka (Zdeněk Svěrák) malému Koljovi (Andrej Chalimon) jako připomínku na domov ruské vejce. Jindy mu zase obloží krajíc chleba dvěma kolečky tvrdého salámu. Žádná zelenina, ovoce, bílkoviny, nic. Jen ruský čaj na zapití.

Připravte mi jídelníček

Přímo ukázkový jídelníček hraje také nezapomenutelnou roli v kultovním filmu Pelíšky (1998). Přestože nás film zavádí do doby o třicet let zpátky, tedy do roku 1968, ani v době natáčení jsme nebyli ve stravování o moc progresivnější než v době invaze vojsk Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa. Na jídelníčku, který hned v úvodu filmu věší major Šebek na rodinnou nástěnku, se můžeme dočíst, že Šebkovi zcela běžně snídali pečivo a čaj nebo bílou kávu.

Podle rozkazů tatínka tak dostali ve středu k snídani loupáček a ve čtvrtek housku s gothajem. I když, kdo ví, jestli si to maminka Šebková zase neudělala po svém, jako když místo určené rajské dala péct kuře.

Babička Králová a pět dospělých strávníků

To o stravování rodiny Králů se v seriálu Život na zámku (1996) vždycky starala babička v podání Jiřiny Jiráskové. Ráno ochotně vstala dřív než ostatní, aby jim zajistila ještě teplé pečivo přímo z pekárny. Tak trochu možná také proto, aby se mohla svézt výtahem spolu se sousedem Vaňkem (Vlastimil Brodský), který představoval její malé světlo všedního dne.

Ani jídelníček u Králů nebyl o vejcích do skla ani o ovesné kaši. Chleba s plátkovým sýrem nebo sladké koláče zkrátka vévodily talířům televizních postav i skutečných diváků.

Jíme dnes opravdu lépe?

Pravda, koupit koblížky nebo namazat k snídani housku je rychlé řešení a ať hodí kamenem, kdo hladové dítě nikdy neumlčel suchým rohlíkem. V devadesátkách to bylo běžné. Kamarádka mě v dětství třeba naučila vydlabat vnitřek rohlíku a nasypat do něj slunečnicová semínka. Ta jsou překvapivě hodnotná z hlediska výživy, obsahují poměrně dost bílkovin a omega 6-mastných kyselin. Takový předchůdce fitness rohlíků, chtělo by se říct.

Co jste jedli vy?

Vzpomenete si i na vaše snídaně nebo na školní svačiny vašich spolužáků? Za asi největší bizár si vybavuju jednu spolužačku, která na svačinu dostala osm (!) rohlíků a celé balení pomazánkového (tehdy ještě nesprávně s dovětkem „másla“). Jak to do sebe dostala a koho to napadlo, to už si dnes nepamatuju. Vzpomenu si na to často, hlavně když chystám snídani pro své děti. Ty mají ke snídani nejraději vejce, stejně jako já. A také avokádo a čerstvou zeleninu.

Milují ale i chleba se sádlem a cibulí i čerstvé rohlíky. Protože takový čerstvý rohlík namazaný máslem a obložený voňavou šunkou je prostě dobrota každé generace. A rozhodně to není žádná nutriční katastrofa.

Zdroje: Toprecepty, Fitnet, Wikipedie