Senioři vytáhnou z peněženky jednu kartičku a hned platí méně. Některým lidem to leží v žaludku

Stačí malá plastová kartička a najednou je vstupenka do divadla levnější, pobyt v lázních dostupnější nebo návštěva hradu o něco příjemnější pro peněženku. Že nevíte, o čem je řeč? O Senior Pasech. Ty jsou určeny osobám starším 55 let.

Registrace je zdarma a držitelé mohou čerpat slevy u tisíců zapojených partnerů po celé republice. Výše slev se obvykle pohybuje mezi pěti a padesáti procenty a týká se kultury, cestování, zdravotnictví, wellness, sportu i běžných nákupů. Součástí projektu jsou také přednášky, výlety nebo vzdělávací akce zaměřené na aktivní život ve vyšším věku.

Sleva není žádný dar; je to spíš obchod

Na první pohled se může zdát, že je to nějaká zvláštní výsada pro důchodce. Jenže Senior Pas není státní pokladna, která by pro nic za nic rozdávala peníze. Funguje úplně jinak. Slevu nabízí konkrétní obchod, restaurace, muzeum nebo pořadatel kulturní akce. Nikdo je k tomu nenutí. Pokud se rozhodnou dát seniorům deset nebo dvacet procent dolů z ceny, je to jejich obchodní rozhodnutí. Věří tomu, že díky slevě přijdou i lidé, kteří by jinak zůstali doma u televize. „Já ti dám slevu a ty přijdeš.“ A společnost tak získá tržby.

Prázdná místa v divadle nevydělají nic. Obsazená sedadla se slevou vydělají alespoň část vstupného. Stejnou logiku využívají dopolední menu v restauracích, zvýhodněné permanentky do fitness center nebo studentské slevy. Obchodník jednoduše hledá zákazníky, nikoli důvod, komu udělat radost. Jde jen o taktiku, jak vydělat.

Slevy bývají zdrojem závisti

Jenže čas od času se na sítích rozhoří poněkud závistivá debata. „Proč mají slevu zrovna senioři? A co mladí?“ Podobné otázky se v internetových diskusích objevují pravidelně. Obchodníci ale nerozdávají slevy proto, že by chtěli někomu nadržovat. Dělají to proto, že chtějí zaplnit restauraci, prodat vstupenky nebo přilákat zákazníky. Když divadlo nabídne levnější vstupné seniorům na odpolední představení, není to charita. Je to marketing.

A hlavně slevy nejsou z veřejných peněz. Nikdo nikomu nic nebere. Jsou to dobrovolné nabídky firem, institucí a provozovatelů, kteří si spočítali, že když dají seniorům slevu, přivedou je na svou akci – a vydělají. Ekonomika je v tomto směru neúprosná. Senioři se slevou přinesou větší část tržby. Pro pořadatele je to výhodnější než poloprázdný sál nebo restaurace.

Nikomu nic nespadlo z nebe do klína

Je to, jako když kavárna nabízí dopolední menu, levnější vstupenky do kina nebo knihovny zlevní vstup studentům. Je to stejné, jako když mají studenti své průkazy ISIC, rodiny zvýhodněné vstupné nebo děti levnější jízdenky. I mladí mají přece svoje benefity. Sleva totiž není odměna za věk. Je to způsob, jak oslovit určitou skupinu zákazníků. A možná, že bychom si v souvislosti se seniory měli připomenout ještě jednu drobnost.

Dnešní senioři nevyrostli v době home office, klimatizovaných kanceláří a objednávek jedním kliknutím. Naprostá většina z nich chodila do práce a nevyužívali žádné sociální dávky. Odváděli daně a pojistné do společné kasy, podíleli se na financování důchodů svých rodičů, přispívali na vzdělání i zdravotní péči svých dětí. Byli tu pro starší i mladší generaci. Pracovali 40 i více let. Nevydělávali závratné částky, ale přesto přispívali do společného systému. Díky tomu mohly další generace studovat téměř bez školného a využívat zdravotní péči, která patřila – a stále patří – k nejdostupnějším v Evropě.

Generační problémy?

Rozhodně netvrdím, že mladá generace to má dnes snadné. Mám děti a vnoučata, takže to mám jak na dlani. Mají jiné starosti, jiné výdaje a jiné životní překážky. Jen není úplně fér tvářit se, že dnešní důchodci dostávají něco zadarmo. Současní senioři udělali mnoho pro dnešní mladé lidi.  A řada z nich – podle debat na sociálních sítích – důchodcům zřejmě těch pár slev závidí.

Možná je problém někde úplně jinde. Když někdo vidí, že senior dostane dvacetiprocentní slevu na vstup do zoo nebo do divadla, snadno získá pocit, že o něco přichází. Ve skutečnosti ale nepřišel vůbec o nic. Nikdo mu nic nevzal. Obchodník jen nabídl zvýhodněnou cenu skupině lidí, kterou chce oslovit a přilákat.

Což tak trochu vzájemného pochopení?

Někdy to vypadá, že spoustu lidí trápí, že kdosi zaplatí méně. A často se to blíží až k závisti. Místo toho, aby počítal svoje peníze a zvažoval svůj životní styl, počítá to ostatním. Možná bychom se mohli na seniory dívat trochu jinak. Ne jako na lidi, kteří dostali výhodu navíc, ale jako na generaci, která společnosti všechno odevzdala. Pokud jim některé firmy nabídnou levnější vstupenku do divadla, není to útok na mladší generace. Většinou jim jde jen o obchod.

Závist je u nás tak trochu národní disciplína. Mladí závidí seniorům slevy, senioři závidí mladým jejich energii. Mladí závidí seniorům jejich čas, senioři mladým jejich zdravá kolena. A všichni dohromady závidí počasí, že si dělá, co chce. Jenže se závistí se ještě nikdy nikomu nežilo lépe. Možná by místo ní mohla nastoupit úcta. Jedněch k druhým. Ani jedna skupina lidí to nemá v životě snadné.

Taky si myslíte, že bychom se možná mohli učit méně závidět a víc chápat? Závist je levná a nízká. Úcta má hodnotu. Ale to musí člověk nejdřív mnohé pochopit… Trocha pochopení bývá cennější než jakákoliv sleva…

Zdroje: SeniorPasy, MladíDuchem, E15, Reddit