V 19 letech byl za podivína z Bohumína. O tři roky později už řídil divadlo, teď vyprodává sály po celé republice

Mezi českými umělci bychom jen těžko hledali nečitelnější osobnost, ovšem myšleno v dobrém. Sami sebe můžeme stokrát přesvědčit, že nedáváme na první dojem, jakmile ale nabydeme přesvědčení, že už nás ničím nepřekvapí, zaručeně nás vzápětí vyvede z omylu. A přitom tenhle Ostravák v počátcích své kariéry působil jako úplný mimoň.

Do světa showbyznysu, ve kterém někdy vítězí lepší tým vizážistů a fitness trenérů nad skutečným talentem, jako by ani nepatřil. V bulváru se o něm příliš často nedočteme a taky tenhle blonďák nepatří mezi prvoplánované svalnaté krasavce. Umí si ze sebe udělat legraci, umí si ji udělat i z ostatních, a často tak chytře, že si toho ani nevšimnete. Vedle toho také zpívá a před kamerou zahraje autistu stejně uvěřitelně jako vychytralého grázla.

Talent z Bohumína

Narodil se v roce 1996 v Bohumíně, dětství prožil v Javorníku, posléze odešel do Ostravy na Janáčkovu konzervatoř, kde vystudoval herectví. Už během studií hostoval v Národním divadle moravskoslezském a v Komorní scéně Aréna, kde po maturitě získal angažmá. Jeho sláva tedy nevychází ze síly internetu, ale z řemesla, které si poctivě osahal od základu.

Již v roce 2015, tedy v pouhých devatenácti letech, získává Cenu divadelní kritiky jako Talent roku a nominaci na Cenu Thálie. Seznamuje se se zakladatelem Albertem Čubou, herecké zkušenosti sbírajícím Robinem Ferrem a ostříleným hercem Vladimírem Polákem. V roce 2018 nastupuje do Divadla Mír jako herec i jako umělecký šéf, což je na 22letého eléva vskutku mimořádná pozice. Parta nových kamarádů se vedle tvrdé herecké i administrativní práce touží bavit, improvizovat a zkoušet všechno to, na co na prknech divadel nebývá prostor. Vzniká uskupení Tři tygři.

Herec mnoha tváří

Popularita Tří tygrů nejdřív rostla hlavně v Ostravě, kde si čtveřice vytvořila stálé publikum. Záznamy z jejich show na Heligonce se dostaly na internet a z regionální party vtipálků se stal bez nadsázky celonárodní fenomén. To už ale Štěpán Kozub a jeho parta věděli, co na diváka funguje. Jednou byl Kozub za přehnaně sebevědomého frajírka, jindy za nešťastníka na pokraji zhroucení a jindy zase vytvořil postavu tak absurdní, že v podání méně talentovaného herce by působila poněkud trapně.

Tři tygři bodovali na internetu a z Kozuba se postupně stal nejviditelnější člen skupiny. Ne že by mu ostatní svým umem nestačili. Každý z nich má ve čtveřici svou roli a fungují jako dobře sehraný stroj. Štěpán Kozub ale disponuje něčím, co se nedá naučit. Dokáže na sebe totiž strhnout pozornost i bez toho, aby promluvil, stačí mu mimika nebo gesta k tomu, aby napjatou situaci proměnil v grotesku.

Dvakrát vyprodaná O2 aréna

Kozub se postupně přesunul z divadelního jeviště před televizní kameru, výrazně na sebe upozornil v roce 2022 ve filmu Spolu, kde v roli autisty Michala oslovil i dojal široké publikum. Téhož roku byl také nominován na prestižní cenu Český Lev v kategorii nejlepší vedlejší herec za film Grand Prix. Vedle herectví se věnuje také zpěvu. Ve spolupráci s Jiřím Krhutem se Kozub projevuje jako interpret melancholických, někdy až hořkých, písní. Umí to samozřejmě ale i s humorem, populární je třeba jejich skladba Dělej si co chceš.

Za mimořádný úspěch Kozubovy umělecké činnosti lze považovat i fakt, že se stal prvním českým komikem, kterému se hned dvakrát po sobě podařilo vyprodat pražskou O2 arénu s komediální stand-up show. To je v českém prostředí vskutku neuvěřitelný výkon. O2 aréna s kapacitou 18 tisíc diváků je prostor pro největší koncerty, mimořádné sportovní události nebo zkrátka pro velké světové hvězdy. A nyní i pro Kozuba.

Jak to myslel?

Herecký projev Štěpána Kozuba nikdy není přímočarý a nepůsobí jako technicky naučený, vždycky je ale uvěřitelný natolik, že divák jen těžko rozezná skutečného Kozuba od postavy, kterou právě hraje. Tímto odkazuji na úvod tohoto článku a zmínku o jeho nečitelnosti. Ta se totiž naplno projevila letos v únoru, kdy se rozhodl střílet do vlastních řad a promluvit hercům a umělcům do duše. Apeloval na to, aby se herci nevyjadřovali k politice a věnovali se jenom kumštu. Reagoval tím na umělecké kolegy, kteří vystoupili na demonstracích Milionu chvilek pro demokracii.

Veřejnost tím tehdy velmi popudili a ve Štěpánu Kozubovi viděli svého mluvčího. V internetových diskuzích i v komentářích přímo pod videem dávali najevo svůj souhlas s tím, že herec má hrát, nikoli hodnotit politiku, protože, jak řekl Kozub, „neviděl jsem, že by se truhlář, pekař, soustružník, doktor, zvěrolékař a všichni tihle jiní lidi vyjadřovali k politice.“ Část publika však doposud považuje jeho výstup za ironii, což jen dokazuje, jak bravurně s ní umí Kozub nakládat.

Co myslíte vy, jak to ten Kozub v únoru myslel?

Zdroje: Oneplay, ČSFD, Wikipedia