Pokud jste také milovali tenhle seriál, měli byste to vědět. Vznikl na přímou objednávku ministerstva

Byl to normalizační hit, který diváci milovali a historici později označili za ukázku podprahové propagandy. Obojí je pravda a obojí platí dodnes. O tom, kdo za vznikem seriálu ve skutečnosti stál, se ale příliš nemluví ani dnes.

V seriálové samoobsluze na Smíchově nechybělo vůbec nic. Regály se prohýbaly pod zbožím, zákazníci si tam v klidu nakupovali a prodavačky měly na všechny čas. Kdo si pamatuje, jak tehdy skutečný Pramen vypadal, ten se nad touhle verzí reality jen pousměje.

V reálných prodejnách se tehdy na máslo čekalo ve frontách, police zely prázdnotou a zboží přicházelo a odcházelo podle nálady zásobovačů, ne podle potřeb zákazníků. Seriálová samoobsluha byla vlastně jedna velká provizorní kulisa postavená na náměstí 14. října, protože skutečná smíchovská tržnice procházela rekonstrukcí. 

Když se dotočilo, šla stavba k zemi. Filmový historik Pavel Taussig seriál popsal jako ukázku nenápadné, podprahové propagandy. Skutečné obchody konce sedmdesátých let zákazníkům mnoho důvodů k spokojenosti nedávaly, a seriálová samoobsluha plná zboží tomu příliš neodpovídala.

Za obsazením hlavní role stálo politické rozhodnutí

Jaroslav Dietl byl v té době jedním z nejžádanějších televizních scenáristů v zemi. Za sebou měl mimo jiné Nemocnici na kraji města a věděl přesně, jak psát postavy, které diváci vezmou za své. Když začal pracovat na příběhu rozvedené prodavačky, měl od začátku v hlavě konkrétní herečku. 

Při psaní scénáře myslel na Janu Hlaváčovou, avšak předtím padlo i jméno Jiřiny Bohdalové. Nakonec se ale stalo něco, co Dietla podle jeho vlastních slov překvapilo a příliš nepotěšilo. „Pak jsme ale byli shora přesvědčeni, že tu roli musí hrát Jiřina Švorcová,“ svěřil se scenárista po letech. 

Švorcová v té době zastávala funkci předsedkyně Svazu dramatických umělců a seděla v Ústředním výboru KSČ. Krátce předtím podepsala Antichartu. Režim ji potřeboval vidět jako populární a oblíbenou postavu, ne jen jako stranickou funkcionářku. A televize k tomu byla ideálním nástrojem.

Dietl se prý zprávy o obsazení hlavní role zalekl. Vadil mu politický profil herečky i její věk. Jenže to, co bylo rozhodnuto shora, rozhodnutím shora také zůstalo.

Postelová scéna, která se řešila na ÚV KSČ

Svým způsobem je úsměvné, co všechno komunistická strana považovala za dostatečně důležité, aby se tím zabývala na nejvyšší úrovni. V seriálu se odehrála scéna, která patřila v rámci tehdejší televizní tvorby k těm odvážnějším. Anna Holubová a Karel v posteli. Nebylo tam nic explicitního, ale na poměry normalizační televize to bylo i tak odvážné.

Na Ústředním výboru KSČ se tehdy skutečně projednávalo, zda je vůbec přijatelné, aby se představitelka strany takhle ukazovala veřejnosti. Sama Švorcová na tuto epizodu vzpomínala ještě po letech. Nakonec scéna v seriálu zůstala.

Kdo za vznikem seriálu ve skutečnosti stál

Žena za pultem nevznikla jen jako pouhá televizní zábava. Celé dílo bylo vědomě zasazeno do roku, který měl pro tehdejší moc symbolický význam: v roce 1977 slavil Sbor národní bezpečnosti třicet let od svého vzniku. Na vzniku seriálu se podílelo Federální ministerstvo vnitra. 

Žena za pultem tak stojí na podobném základu jako Třicet případů majora Zemana, který vznikal ve stejném období a u jehož výroby ministerstvo vnitra figurovalo zcela otevřeně. 

Čím seriál vlastně je a čím naopak není

Dnes si Ženu za pultem pustí většinou pamětník, který se rád vrátí do známého prostředí, ale také někdo, kdo chce pochopit, jak tehdy fungovala televizní propaganda. Seriál zná půlka republiky, ale tuhle historku za ním zná málokdo. Co vy, patříte mezi ty, kteří o ní věděli? 

Zdroje: plus.rozhlas.cz, novinky.cz, csfd.cz