„Zasadili jsme strom na špatné místo. O pár let později jsme toho litovali.“ Jediná chyba nám zničila celou zahradu

Jako zahrádkářka jsem už viděla a zažila ledacos. Nadšené začátečníky, kteří zasadili všechno, co jim přišlo pod ruku. Tím jsem si i sama prošla. Zkušené matadory, kteří mají v hlavě přesný plán výsadby na dalších deset let. Do této fáze jsem se propracovala.

My, zahrádkáři, však nepěstujeme jen zeleninu a kytičky, ale každý z nás má i pár ovocných a okrasných stromů. Ty s námi rostou, dodávají zahradě stín i charakter a hlavně úrodu. Stromy zkrátka přinášejí spoustu radosti. Avšak, jsou-li vysazeny na špatné místo, také mnoho starostí.

Radosti i starosti zahrádkářů

Říká se, že nejlepší čas na zasazení stromu byl před dvaceti lety. Jen málokdo ale dodává, že stejně důležité jako správný čas je i správné místo. Každý zahrádkář totiž ví, že strom není muškát v truhlíku. Když se jednou usadí, začne si zahradu pěkně podmaňovat a přizpůsobovat k obrazu svému. A někdy to může být hodně drahá lekce.

Dnes si posvítíme právě na ty starosti, které mohou s nesprávně vysazeným stromem přijít. Na každé zahradě roste alespoň jeden. Někdo nedá dopustit na jabloň po dědečkovi, jiný vysadí třešeň pro vnoučata a další si vysní břízu nebo javor jen proto, že v létě vrhají příjemný stín. Když sázíte strom, je velmi důležité, KAM ho umístíte. Nevhodné místo vám v budoucnu může přinést spoustu zbytečné práce, škodu na majetku a značné finanční výdaje.

Vlastní drahá zkušenost z neznalosti

Je to už třicet let, co jsem do lesoparku ve stinném koutě zahrady vysadila mladý doubek. Deset let se nic nedělo, a pak nastal poprask. Odnesl to plot, který jsme společně se sousedem vybudovali. Mohutné kořeny roztrhly poměrně vysoký betonový základ a spadla dvě plotová pole. A protože máme slepice, které si v té části zahrady hrabou, museli jsme plot opravit ihned. A na vlastní náklady. Dub musel k zemi a pařez jsme nechali odstranit speciálním strojem, který ho rovnou rozemele na štěpku. To jsme také museli sáhnout pěkně hluboko do kapsy.

Nově vysazený strom zpočátku zabírá jen malý kousek místa a člověk má pocit, že se vedle něj vejde ještě skleník, pergola i bazén. Jenže roky utíkají a z nenápadného proutku vyroste obr, který se o svůj prostor začne hlásit nejen větvemi, ale hlavně kořeny.

Problém bývá s tím, co není vidět

Korunu stromu upravujeme podle potřeby. Bereme do ruky nůžky a stříháme. Jenže co kořeny? O těch vůbec nepřemýšlíme. Však ony si prorostou někam ke spodní vodě.  A přitom právě pod zemí se odehrává příběh, který rozhoduje nejen o budoucnosti zahrady, ale i o vašem chodníku, garáži či dokonce domě. Strom si skutečně hledá cestu za vodou. A nevěřili byste, jakou mají kořeny sílu. Vysadíte-li strom příliš blízko jakýchkoliv staveb, mohou je kořeny značně poškodit. Začne to nenápadnou prasklinkou, pak nadzvednutím chodníku a v horším případě může dojít i k narušení konstrukcí nebo základů domu.

Zahrádkáři v internetových diskusích často popisují popraskané dlažby, zvednuté obrubníky nebo poškozené ploty. Někteří řešili i prorůstání kořenů k potrubí nebo obavy z jejich vlivu na základy domu. Na Redditu se pravidelně objevují příspěvky lidí, kteří až při koupi domu zjistili, že strom stojí jen pár desítek centimetrů od základů, a většina diskutujících radí problém řešit co nejdříve, dokud je strom ještě mladý.

Diskuse zahrádkářů: Co se může pokazit?

Když jsem se o našem omylu zmínila v zahrádkářské skupině, spustila se lavina příběhů. Jeden pěstitel popisoval, že třešeň vysazená příliš blízko plotu během několika let nadzvedla základy oplocení. Jiný zahrádkář zase psal, že švestka u stodoly měla málo prostoru pro kořeny, chřadla a pořádně začala plodit až po přesazení. Když zahrádkáři udělají chybu, většinou ji přiznají. A rádi své zkušenosti předají ostatním.

Strom umí potrápit i sám sebe

Někdy totiž neškodí jen domu a zahradě. Špatně zvolené místo může uškodit i samotnému stromu. Znám zahrady, kde někdo vysadil ovocný strom těsně vedle stodoly nebo vysoké zdi. Koruna sice rostla ke slunci, ale kořeny měly pod zemí méně prostoru i vláhy. A když kořeny rostou tam, kde nemají, projeví se to i na úrodě. Strom pak dlouhé roky živoří a plodí drobné ovoce.  Žije, ale nežije dobře.

Nejdražší bývá rozhodnutí „to ještě počká“

V zahrádkářských skupinách se často opakuje jedna věta: „Nechte ho ještě pár let.“ Jenže právě těch pár let bývá rozhodujících. Malý strom lze přesadit. Velký už většinou jen pokácet. A s každým dalším rokem rostou nejen jeho kořeny, ale i náklady na případnou opravu chodníku, plotu nebo zpevněných ploch.

Odborníci proto doporučují myslet na konečnou velikost stromu už při výsadbě. Velké druhy potřebují dostatek prostoru a není dobrý nápad sázet je těsně u domu, terasy nebo inženýrských sítí. Podobné rady se opakují nejen mezi arboristy, ale i v zahradnických poradnách a diskusích zkušených pěstitelů.

Strom není nepřítel

Byla by škoda, kdyby z toho všeho vyznělo, že stromy jsou problém. Právě naopak. Bez nich by zahrada byla jen kusem pozemku. Dávají nejen stín a ovoce, ale také krásu, když se převlečou do kvetoucího hávu, vůni i pocit domova. Jen bychom v jejich případě měli přemýšlet na desítky let dopředu a dopřát jim prostor.

Při každé nové výsadbě dřevin bychom si měli představit, jak bude zahrada vypadat za dvacet let. Strom nám to jednou vrátí. A záleží jen na nás, jestli to bude košíkem voňavých jablek nebo popraskaným chodníkem.

Co si myslíte vy? Zasadili jste někdy strom na místo, kterého jste po letech litovali, nebo máte naopak strom, bez kterého si svou zahradu už neumíte představit?

Zdroje: ChalupářiZahrádkáři, PoradímeVšem, Estav