Troška prozradil, jak vychází s důchodem. Za jednu věc, kterou senioři milují, odmítá utratit jedinou korunu

Bydlí v podkroví venkovského domu, vstává za tmy a k večeři mu stačí vajíčka s rajčaty. Český režisér žije v důchodu tak skromně, že by to běžní občané nečekali. A když přišla řeč na to, za co utrácet nebude, jeho odpověď mnohé překvapila.

Je mu přes sedmdesát let, natočil desítky filmů a pohádek, které zná snad každá česká rodina, přesto dnes žije z penze, kterou pobírá běžný český senior. A mohl by si stěžovat, že by si dnes zasloužil více, on ale místo toho mluví o tom, jak se dá vyjít s málem.

Jak to celé začalo?

Režisér a scenárista Zdeněk Troška pochází z jižních Čech, které také ztvárňuje ve svých dílech. Vystudoval režii na pražské FAMU a také ve Francii. A jeho kariéra je protkaná komediemi a pohádkami.

Mezi jeho nejznámější díla patří dozajista filmové trilogie Slunce, seno…, Kameňák a Babovřesky. Režíroval ale také díla jako Bota jménem Melichar, Princezna ze mlejna, Z pekla štěstí, Nejkrásnější hádanka nebo Čertova nevěsta.

Jak se mu jako seniorovi daří?

Jako penzista žije už dvanáctým rokem, přičemž první čtyři roky si ještě přivydělával. Dnes ale už netočí ani nechodí na natáčení.

„Užívám si, že už nic nemusím,“ přiznal v rozhovoru. Popsal také svůj denní režim, který by leckoho překvapil svou disciplínou. Vstává už kolem čtvrté hodiny ranní, čte si, vyřizuje poštu a po obědě si dopřává krátký spánek. Právě takový klidný, pravidelný život si podle svých slov na důchod dlouho připravoval.

Přemýšlí i nad výší penze. „Asi každý senior by si dokázal představit mít penzi vyšší,“ přiznal režisér. Zároveň ale dodal, že je vděčný alespoň za to, co dostává. Víc ho štve srovnávání platů sportovců s platy lékařů, kteří zachraňují životy, a přesto se jich politici při přidávání nezastanou. Podle něj stát se seniory nejedná fér a peníze, které si lidé celý život spořili, si nezaslouží nechat sebrat.

O sobě otevřeně říká, že žije velmi skromně a k šťastnému životu mu bohatě stačí vlastní zahrada, dobrá kniha a klid jižních Čech. Žádné drahé večeře, žádný luxus. Jak sám podotkl, k životu vůbec nepotřebuje nic okázalého.

Nemá rád zbytečné utrácení

Když se režisér před pár lety dožil kulatého jubilea, sedmdesátky, každý by čekal bujarou oslavu. Sešlost přátel, dort, přípitek, možná i dárky od blízkých i fanoušků. Přesně to, co si při kulatých narozeninách s radostí a láskou dopřeje téměř každý senior v Česku, ať má peněz víc, nebo míň.

Troška ale udělal přesný opak. Žádnou oslavu si neobjednal, nenechal si upéct dort a ani nerozeslal žádné pozvánky. Místo toho vypnul telefon a odešel sám do lesa, aby ho nikdo nenašel. Oslavy nikdy neměl rád a dárky mu spíš dělaly starost, protože v něm vyvolávaly pocit, že je za ně někomu zavázán.

Pro člověka, který celý život bavil davy lidí na plátně, je to zvláštní paradox. Miloval publikum, ale netouží po pozornosti, kterou mu chtějí věnovat kvůli němu samotnému.

Nejde přitom o to, že by si oslavu nemohl dovolit. Jde o to, že ji nechce. Sám svůj život popisuje jako knihu rozdělenou na kapitoly dětství, škola, práce a důchod. Kapitola natáčení podle jeho slov už skončila a on tu novou chce prožít vyloženě po svém, bez povinnosti se před kýmkoliv předvádět.

Klidné stáří

Důstojné a spokojené stáří se neměří tím, kolik peněz se utratí za oslavy, dárky nebo velká gesta, ale tím, jak moc je člověk smířený sám se sebou a se svým životem.

Ostatně, i o svém zdraví mluví s podobným klidem. Cholesterol má v normě, tlak jako student, a byť tvrdí, že „na něco se musí umřít“, žádnou dramatičnost do toho nevkládá. Bere to tak, jak to je, stejně jako svůj skromný důchod.

Máte Zdeňka Trošku jakožto režiséra rádi? A co říkáte na jeho poklidné stáří?

Zdroje: csfd.cz, cnn.iprima.cz, ceskeduchody.cz