Vláda schválila návrh: Někteří Češi by mohli přestat platit už od léta, ostatní mají smůlu až do roku 2027

V pondělí padlo ve Strakově akademii rozhodnutí, o kterém se bude ještě dlouho debatovat u kuchyňských stolů. Část národa si spokojeně mne ruce, druhá zatíná zuby a raději sahá po kalkulačce. Slibuje se totiž konec povinnosti, kterou většina z nás platí, aniž by o ní kdy sama hlasovala. 

Jsou výdaje, na něž člověk pravidelně nadává, a pak ty, kterých si sotva všimne. Tahle položka roky patřila do druhé skupiny, protože odcházela z účtu téměř beze stopy. Nově se ovšem schyluje ke změně, která rozhýbe rozpočet skoro každé domácnosti v zemi. Vláda posunula dál návrh, jenž má léty zaběhnutou povinnost definitivně poslat k ledu. 

Drobné, které se za rok pěkně nasčítají

Bavíme se o poplatcích za Českou televizi a Český rozhlas, tedy o těch pravidelných srážkách za veřejnoprávní vysílání. Za obrazovku platí domácnost sto padesát korun, za rádio dalších pětapadesát, dohromady tedy rovných dvě stě pět korun měsíčně. 

To sice zní jako málo, jenže za rok to vyskáče přes dva tisíce korun. Loni se navíc síť plátců rozšířila i na ty, kteří doma žádnou klasickou bednu nevlastní a vystačí si s chytrým telefonem nebo tabletem. Kolem téhle novinky se tehdy strhl pořádný poprask, který neutichl dodnes.

Není zrušení jako zrušení

Vláda sice zrušení skutečně schválila, jenže neplatí žádné kouzelné lusknutí prsty, po kterém by všem zmizela platba z účtu. Úplný konec poplatků pro všechny domácnosti začne platit teprve prvního ledna 2027, takže miliony lidí budou ještě celý zbytek tohoto roku posílat peníze stejně jako doposud. 

Dřívější milost, konkrétně už od letošního července, dostane jen úzce vybraná skupina. Patří do ní senioři nad pětasedmdesát let, studenti do šestadvaceti, držitelé průkazu ZTP a vedle nich také firmy a podnikatelé.

Jedni se radují, druzí čekají

Najednou je jasné, kdo se v téhle hře ocitl na výsluní a kdo ve stínu. Rozdíl mezi oběma skupinami bije do očí. Senioři, studenti, držitelé průkazu ZTP i firmy mají od léta pokoj, zatímco běžná pracující rodina bude sahat do kasičky ze všech nejdéle. 

Trochu absurdní na tom je, že nejvíc a nejdéle zaplatí zrovna lidé, kteří každé ráno vstávají do práce a celý systém vlastně živí. Tu časovou osu jsem si přečetla dvakrát, než mi došlo, že se opravdu nepletu. Je to jako sleva, na kterou se těšíte celý týden, a u pokladny vám oznámí, že na vás se zrovna nevztahuje.

Co se stane s tím, co sledujeme večer

Druhá strana mince se dotýká lidí, díky nimž má vůbec smysl večer zapínat televizi. Veřejnoprávní média totiž v novém uspořádání dostanou z rozpočtu zhruba o miliardu a čtyři sta milionů korun méně než letos. Spousta médií tak varuje, že takhle hluboký řez se promítne do omezení natáčení, odkládání rozdělané práce a tenčích obálek pro chystané pořady. 

Méně peněz se zkrátka rovná méně rolí pro herce, opatrnější rozpočty a menší prostor pro odvážnější tvorbu. Divák to nepozná z týdne na týden, zato za rok či dva to už bude docela bolestivé.

Poslední dějství plné dohadů

A protože se celý příběh odehrává zrovna u nás, nesmí scházet pořádná dávka rozhořčení i nedůvěry. Před úřadem vlády se sešly desítky lidí a na protest rozezněly budíky, aby dali jasně najevo, že je nejvyšší čas se probrat. 

Odpůrci se obávají, že přesun peněz přímo pod křídla politiků může jednou zavánět tlakem na nezávislost obrazovky, jak to už zažili za našimi hranicemi. Příznivci změny naproti tomu mávají argumentem o jednodušším a méně byrokratickém systému.

Kde leží pravda, ukáže nejspíš teprve čas a první ostré rozpočtové hádky. A co vy na to? Patříte mezi šťastlivce, kterým se brzy uleví, nebo budete posílat stovky vesele dál až do roku 2027? Podělte se s námi v komentářích.

Zdroje: seznamzpravy.cz, irozhlas.cz, e15.cz