Za socialismu se mu smáli, dnes bere 100 tisíc týdně. Ze směšné práce se stal výdělek snů

Existuje povolání, které za minulého režimu přinášelo svému nositeli přibližně tolik, co úředníkovi za přepážkou. Společnost jím pohrdala, rodiče jím strašili neúspěšné školáky a kariérní vyhlídky v něm byly nulové. 

Dnes je ale situace tak absurdně převrácená, že lidé v tomhle oboru odmítají zakázky a jejich klienti čekají v pořadnících dlouhých jako na Škodovku v roce 1985. Česká kinematografie mu dokonce věnovala vlastní komedii s hvězdným obsazením, ve které ovšem hlavní hrdina trpí problémem, který by dnes jeho kolegové vůbec nechápali.

Třídní schůzky rozhodovaly o budoucnosti

Na třídních schůzkách se za našich maminek neřešilo jenom vysvědčení, ale hlavně to, kam dítě vlastně pošlou. Na jedné straně stáli ti, kteří měli jít „na školu“ a jednou sedět v kanceláři, na druhé ti, kterým bylo souzeno obléknout montérky. Centrálně řízená ekonomika navíc zajistila, že finanční rozdíly mezi profesemi byly prakticky zanedbatelné. 

V sedmdesátých letech bral lékař i řemeslník téměř totéž, kolem dvou a půl tisíce korun měsíčně. Člověk s nářadím v ruce na tom tedy nebyl hůř, ale jeho společenské uznání stálo hluboko pod průměrem. Paradoxně právě tento člověk, kterého režim řadil na spodek pomyslného žebříčku prestiže, si dokázal žít lépe než leckterý inženýr nebo učitel. 

Víkendový král, který vládl nářadím

Melouchy nebyly žádná rarita, naopak. Běžný Čechoslovák se na oficiální servis moc spoléhat nemohl, protože státní podniky služeb měly pověst pomalých a nespolehlivých podniků. Když vám začalo téct pod umyvadlem, nikdo rozumný nevolal na ústřednu a nečekal tři měsíce na výjezd. 

Lepší bylo poprosit známého známých, ten přijel v sobotu na kole s taškou plnou nářadí, za dvě hodiny bylo hotovo a na stole na něj čekala obálka. 

Mezi lidmi tak vznikla zvláštní barterová síť. Za opravu koupelny jste mohli dostat protislužbu od automechanika, za instalaci topení se daly vyměnit kontakty na člověka v Tuzexu. Kutilství a vzájemná výpomoc se staly národním sportem a kdo uměl pracovat s trubkami a klíči, ten měl ve společnosti tiché, ale zcela reálné postavení. 

Po revoluci přišla éra bílých košil

Pak spadla Berlínská zeď, otevřely se hranice a Česko se vrhlo vstříc kapitalismu. A s ním přišla jedna velká iluze, že budoucnost patří výhradně lidem s diplomem. Devadesátá léta byla érou manažerů, obchodních zástupců a finančních poradců. Každý chtěl být někdo z kanceláře, protože právě kancelář symbolizovala úspěch, který za socialismu nebyl dostupný. 

Rodiče začali hromadně tlačit děti na gymnázia a vysoké školy, zatímco učňovské obory postupně chřadly. Zkušení mistři tak pomalu stárli a odcházeli, ale po nich neměl kdo přijít. Podle statistik klesl počet aktivních řemeslníků za posledních třicet let o několik set tisíc. 

Polovina absolventů řemeslných oborů navíc po škole nastoupí do úplně jiné práce, třeba do skladu nebo za volant dodávky, kde dostanou o pár tisícovek víc hned na startu. Kdo měl trpělivost, praxi a odvahu zůstat u řemesla, ten se ale postupně dostal do pozice, o které se mu v devadesátkách ani nezdálo.

Tři tisíce za socialismu, sto tisíc týdně dnes

Řeč je o instalatérech. O lidech, kteří řeší všechno kolem vody, topení, odpadů a potrubí. O profesi, kterou za socialismu stát ohodnotil centrálně stanoveným platem kolem tří tisíc korun a zařadil ji mezi běžné dělnické práce. Dnes si přitom šikovný instalatér s vlastní živností dokáže přijít i na sto tisíc korun za jediný týden, a to bez nutnosti překračovat hranice republiky.

České filmaře tahle profese inspirovala ke vzniku komedie. Režisér Tomáš Vorel v roce 2016 natočil snímek Instalatér z Tuchlovic, v němž hlavní roli ztvárnil Jakub Kohák. Jeho Luboš Cafourek je čtyřicetiletý podivín, který bydlí s maminkou v podání Evy Holubové, jezdí za zákazníky na kole, nepoužívá mobil a za práci si nedokáže říct pořádné peníze. 

Kamarádům opravuje zadarmo, výdělky utrácí za krmení toulavých koček a celý jeho život organizuje matka, která mu vaří, pere a dělá účetnictví. 

Napište nám do komentářů, jak jste na tom vy. Máte svého osvědčeného řemeslníka, kterého si střežíte jako poklad? 

Zdroje: hlidacipes.org, novinky.cz, seznamzpravy.cz