Když jsem viděla Discopříběh, změnil se mi celý život. Doslova jsem se vdala podle scénáře

„Největší z nálezů a ztrát…,“ zpíval Michal David v legendárním hitu z Discopříběhu a pravděpodobně ho ani nenapadlo, že jednou bude tahle písnička znít i na něčí svatbě. Příběh o dospívajícím kominíkovi Jirkovi si našel cestu nejen do srdcí diváků v osmdesátých letech, ale inspiroval i mladý pár k nejbláznivějšímu svatebnímu tématu poslední doby. 

Když jsem poprvé narazila na Discopříběh, byla jsem ještě na základce. Film mě pohltil svou upřímností, naivním optimismem a energií, kterou z něj doslova cítíte i přes obrazovku. Příběh teenagera Jirky Horáčka, který žije na plzeňském sídlišti se svým ovdovělým otcem, mě zasáhl.

Jako dospívající holka jsem se zamilovala do představy lásky, která v tom filmu panovala, do jednoduché, přímočaré, bez zbytečných komplikací moderní doby. Žádné seznamky, žádné nekonečné chatování, žádné ghostování. Zkrátka jste někoho potkali na diskotéce, zatancovali si s ním, a buď to zajiskřilo, nebo ne.

Hudba, která vás nenechá v klidu

Nemůžu mluvit o Discopříběhu a nezmínit jeho hudební složku. Michal David a jeho nezapomenutelné hity tvořily páteř celého filmu. „Nonstop“, „Každý mi tě lásko závidí“, „Céčka, sbírá céčka“ nebo „Největší z nálezů a ztrát“ jsou zkrátka písničky, které se vám vryjí do paměti, ať chcete, nebo ne.

Přiznávám bez mučení, že jsem si je jako puberťačka pouštěla pořád dokola. Byla v nich taková bezstarostnost a radost ze života, která mi imponovala. Jasně, dneska už chápu, že některým lidem ta hudba lezla na nervy, ostatně jak napsal jeden z diváků na ČSFD: „Jeden z nejnesnesitelnějších filmů všech dob.“ Ale mně se právě ta nefalšovaná popová naivita osmdesátek zalíbila. V době, kdy všichni poslouchali Eminema a Linkin Park, jsem já tajně zbožňovala Michala Davida.

Discopříběh se stal inspirací pro svatební den

A pak přišel ten osudný den, kdy jsem potkala svého budoucího manžela. Věřte, nebo ne, bylo to na retro párty, kde hrály právě hity z osmdesátých let. Martin měl na sobě košili s obrovským límečkem a bavlněné kalhoty, které by klidně mohl nosit mladý Rudolf Hrušínský ve filmu. Když se naše oči setkaly přes parket plný tančících lidí, začala hrát písnička „Nonstop“.Vesmír mi dával jasně najevo, že tohle je osudové setkání à la Discopříběh, jen s lepším koncem, než měl chudák Jirka.

Po třech letech vztahu plného společných zážitků a životních zvratů přišla chvíle, kdy Martin pokleknul s prstýnkem v ruce. Poblázněná city ze mě vypadl návrh uspořádat svatbu ve stylu Discopříběhu. Namísto očekávaného smíchu a pobavených protestů se Martinovy oči rozsvítily nadšením. Bez váhání myšlenku okamžitě přijal za svou.

Svatba jako vystřižená z osmdesátek

Pozvánky jsme navrhli jako retro magnetofonové kazety. Na svatební hostině hrály výhradně hity z osmdesátých let, s důrazem na Discopříběh. Místo klasického obřadu jsme měli tematické sliby inspirované dialogy z filmu. Martin slíbil, že nikdy nebude jako přísný otec Horáček v podání Ladislava Potměšila a já jsem přísahala, že mu nikdy nebudu lhát o tom, kde jsem byla, jako to dělal Jirka.

Vrcholem večera bylo překvapení, které pro mě Martin připravil, dokonalá choreografie na píseň „Céčka, sbírá céčka“ v podání jeho a jeho svědků.

Zajímavosti z natáčení, které okouzlily i naše svatebčany

Svatební veselí okořenil zábavný filmový kvíz, který prověřil znalosti hostů o Discopříběhu. Překvapivé historky z natáčení vyvolávaly úžas i smích. Kdo by tušil, že snímek v kinech zhlédlo téměř dva miliony diváků? Málokdo věděl o premiéře v plzeňském amfiteátru na Lochotíně, kam dorazilo neuvěřitelných dvaadvacet tisíc nadšenců. A obdiv sklidil i příběh mladičkého Rudolfa Hrušínského nejml., který v pouhých šestnácti letech strávil čtyři měsíce v plzeňském hotelu daleko od rodiny, kde poprvé okusil noční život a seznámil se s alkoholem. 

Zdroje: csfd.cz, cs.wikipedia.org, sedmicka.tyden.cz