Psycholog se teď propadl hanbou k sousedům: Těmito 4 větami si koledujete o nálepku hlupáka

Možná si to ani neuvědomujete, ale některé věty, které používáte skoro denně, vás mohou v očích ostatních shodit. Psychologové varují, že opakování těchto čtyř frází může naznačovat nízké vzdělání nebo omezené myšlení. A nejde o složitá slova, ale o úplně běžné výrazy, které úplně běžně používáme v komunikaci.

Slova, která volíme v každodenní komunikaci, nejsou jen náš styl, ale odráží i způsob našeho myšlení, schopnost empatie, ochotu diskutovat i otevřenost novým poznatkům. Ve výzkumech se uvádí, že lidská mysl často spěchá, a reaguje spíše jednoduchými frázemi než slovy s hlubším významem. To se odráží i v řeči. Každý se s tím v životě setkal, kdy občas lidé dřív mluví, než přemýšlí. To může vést k nepříjemným situacím. Před chvíli jeden z psychologů na síti Reddit sdílel své názory na to, jaké věty to jsou a že se občas propadá hanbou k sousedům.

Jak jazyk odráží úroveň myšlení

Jazyková psycholingvistika upozorňuje na efekt krátkých, ustálených slovních obratů, které sice napomáhají plynulosti komunikace, ale pokud převažují, mohou signalizovat úsporný, povrchní způsob myšlení. Slovník zde hraje roli, protože nedostatečná slovní zásoba nebo neochota ji rozvíjet ovlivňuje schopnost rozvíjet diskusi.

Status a slovo „já“

James W. Pennebaker, odborník na psychologii jazyka, dlouhodobě sleduje, jak často lidé používají osobní zájmena („já“, „mě“, „můj“). Ve své knize uvádí, že lidé s vysokým postavením, tedy ti, kdo v komunikaci dominují, používají „já“ méně často než ti s nižším postavením. Sám říká:

„Člověk s vysokým statusem se dívá na svět a člověk s nízkým statusem se dívá na sebe.“

Zjednodušeně, člověk pohybující se ve vyšších formálnějších sférách, je více zaměřen na okolí než na sebe. Časté „já“ proto může vypovídat o určité nejistotě nebo povrchním přístupu ke komunikaci.

Čtyři věty, které vás diskvalifikují

V průměru až v polovině hovoru se ukáže, zda vaše jazykové návyky působí profesionálně, nebo vám naopak ubírají na respektu. Následující čtyři fráze psychologové označují za nejčastější ukazatele pasivního myšlení:

1. „Je mi to jedno.“
   Tato věta vyjadřuje lhostejnost, lenost a ochotu spokojit se s povrchní odpovědí. Z psychologického hlediska jde o vědomé zkratkovité myšlení, bez ochoty prohloubit konverzaci.
2. „Já nejsem knižní typ.“
   Tím vyjadřujete, že nejste otevření tomu, se obecně něco nového učit. Výzkumy ukazují, že nedostatek četby ovlivňuje samotnou schopnost přemýšlet komplexně. Člověk se učí celý život, a pokud to napřímo odmítáte, vyjadřujete tím odpor ke změně.
3. „Takhle to prostě je.“
   Uzavírá debatu, odmítá zpětnou vazbu a zabraňuje rozvoji nápadů. Je to obranný jazykový vzorec, který je spíše pohodlný, když dochází argumenty.
4. „Nemám čas.“
   V dnešním rychlém tempu se tato věta dá pochopit, ale opakované používání často ukazuje ignoranci vůči ostatním.

Proč to není jen o lenosti

Jak ukazují výzkumy, lidská mysl přirozeně volí jednodušší cesty i co se týče vyjadřování. Jednak je to energeticky méně náročné, ale také komfortnější. Nejhorší jsou ustálené fráze, protože nahradí konkrétní větu a zkrátí celý rozhovor. Všeobecně platí, že čím více krátkých obecných frází, tím méně si stojíte za svým názorem.

Jak se jim vyhnout?

Všechno se dá naučit. I rozvíjení konverzace a vynechávání obecných frází. Zde je pár tipů:

• Proaktivní přístup

Místo „je mi to jedno“ se zeptejte: „Jak to vidíte vy?“. Ukážete, že vás konverzace a druhý názor zajímá. Tím otevřete prostor pro dialog.

• Čtěte a pište

Přestaňte se vymlouvat na to, že nejste knižní typ a začněte s články či povídkami. I 10 minut denně zlepší slovní zásobu.

• Místo konstatování otázky

Místo toho, abyste ukončili konverzaci svojí pravdou, něčím jako „takhle to prostě je“, zkuste říct: „Myslel jsem to takhle, co si o tom myslíte?“. To ukazuje otevřenost a vstřícnost.

• Více diplomacie

Odbýt někoho frází „Nemám čas“ může znít v určité situaci neuctivě. Zkuste použít něco jako „potřeboval bych si to promyslet“. Ukazuje to zájem.

Malé změny, velké dopady

Opakované fráze, které často používáme všichni, často nejsou jen zvyk, jsou nástrojem, jak zkrátit možná nechtěný rozhovor, uzavřít dialog či prostě jen z lenosti nechcete konverzovat. Stačí jen jedna otázka navíc, trochu více empatie nebo širší slovní zásoba a komunikace se mění z povrchní na hlubší.

To jak se vyjadřujeme o nás mnohé prozradí. Pokud máte na všechno odpověď o dvou slovech, nikdo s vámi konverzovat nebude. Pokud se chcete posunout na vyšší level, začněte tím, že přestanete používat fráze jako „je mi to jedno“, „takhle to prostě je“ nebo „nemám čas“ a nahradíte je větami, které konverzaci rozvíjí.