Nová televize, ale obraz nic moc. Může za to věc za televizí, které si nevšimne 9 z 10 lidí

Koupíte si novou televizi, rozbalíte ji, zapojíte a těšíte se na špičkový obraz. Jenže něco nehraje. Barvy jsou mdlé, obraz se občas zasekne a ten famózní filmový zážitek se nějak nedostavuje. Hledáte chybu v nastavení, voláte na infolinku výrobce, a přitom viník leží celou dobu za televizí, tiše zamotaný mezi dalšími kabely. 

Na to, kde je zakopaný pes, přijdou tisíce Čechů bohužel až ve chvíli, kdy zbytečně utratí za servis nebo se zdrží reklamací.

Nová televize, stará frustrace

Vánoce a jarní akce v elektru mají v Česku jedno společné. Lidé si kupují nové televizory po tisících kusů, nosí je domů, pečlivě je „usadí“ na komodu nebo na zeď a s nadšením je zapínají. 4K rozlišení je dnes prakticky standardem u všech větších úhlopříček a většinu televizí v obchodech už v nižším rozlišení ani neseženete. 

Člověk si logicky řekne, že za deset, patnáct, někdy i dvacet tisíc korun dostane to nejlepší, co současná technika nabízí. Pak ale usedne na gauč, pustí si oblíbený film nebo fotbalový přenos a zjistí, že obraz nevypadá o moc lépe než na staré bedně, kterou právě odnesl do sklepa.

Následně člověk projde menu televize křížem krážem, zkusí přepnout všechny možné režimy obrazu, od „kina“ po „sport“ přeladí programy a googlí recenze, jestli si náhodou nekoupil nekvalitní model. Kdo je trochu zběhlejší, začne si pohrávat s nastavením HDR a podobnými vychytávkami, jenže se pořád nic neděje. 

Obraz je takový, inu, normální. Rozhodně ne takový, který sliboval prodejce v elektru, kde televize zářila jako polední slunce nad Šumavou.

Chyba, kterou dělá devět z deseti domácností

Většina lidí při instalaci nového televizoru automaticky sáhne po kabelu, který už mají doma. Leží v šuplíku, visí za starou skříňkou, případně jej vytáhnou ze staré televize a zapojí do nové. Funguje to, obraz se objeví, zvuk hraje, tak v čem by měl být problém?

Problém je v tom, že ten kousek plastu a mědi za televizí nemusí být totéž, co nová televize potřebuje. A právě tady tisíce českých domácností přichází o kvalitu, za kterou si poctivě zaplatily. 

Zakopaný pes za televizí

Spouštěčem celého problému je často starý HDMI kabel, který lidem krade kvalitu obrazu i zvuku. Televize zkrátka zobrazí to nejlepší, co jí kabel dovolí přenést, a nikomu se nesvěří, že to zdaleka není její maximum. A v tom tkví celá záludnost. HDMI kabel vydrží klidně celé desetiletí, fyzicky se mu nic nestane a člověk ho proto logicky považuje za věčný. 

Jenže technika se mezitím posunula o několik generací dopředu a ten starý kabel prostě nemá kapacitu, aby novému televizoru dovolil ukázat, co v něm je. 

Jak vlastně zjistíte, který kabel máte

Dobrá zpráva je, že k odhalení viníka nepotřebujete žádné měřáky ani servisního technika. Stačí se podívat přímo na kabel, konkrétně na plastový plášť nebo na oblast kolem konektoru, kde výrobci zpravidla tisknou označení verze. 

Pokud tam najdete slova o ultra vysoké rychlosti, máte nejnovější typ, který zvládne všechno, co současné televize vyžadují. Nápis odkazující na prémiovou rychlost značí o generaci starší verzi, která pro běžné sledování filmů a seriálů většinou ještě postačuje. 

Ale pokud na kabelu čtete jen obecný popis vysoké rychlosti bez jakéhokoli dalšího upřesnění, držíte v ruce kabel, který byl navržený v době, kdy Full HD bylo vrcholem techniky. A ten vaši novou 4K televizi jednoduše brzdí.

Občas narazíte i na kabely, kde na první pohled žádný popisek nenajdete, protože se časem setřel nebo tam nikdy nebyl. V takovém případě platí jednoduchá pomůcka. Pokud si nepamatujete, kdy jste kabel kupovali, a tipujete to na víc než pět/šest let zpátky, je to silný signál, že je výměna na místě.

Takže koupě nových kabelů je rozhodně na místě. Ne každá novinka jsou jen vyhozené peníze. Jak jste na tom vy, jste s kvalitou obrazu spokojení?