Co se stane, když přestanete platit rozhlasové poplatky. Dřív nebo později vám přijde dopis, který nechcete otevřít

Koncesionářské poplatky jsou pro všechny Čechy naprosto běžnou záležitostí. Veřejnoprávní stanice zkrátka musí z něčeho žít. Pokud se však třeba poprvé stěhujete do vlastního nebo jste si televizi pořídili až teď, mohou vás poplatky překvapit. Výjimky mají osoby s těžkým zdravotním postižením, mimořádně chudé domácnosti a někteří cizinci. Pokud však z jakýchkoliv důvodů poplatky nezaplatíte, čeká vás nepříjemné upozornění v podobě dopisu.

Takzvané koncesionářské poplatky v roce 2026 představují částku ve výši 205 Kč. Z toho 150 Kč je televizní poplatek a 55 Kč je cena za služby rozhlasu. Důležité však také je si uvědomit, že se platí za domácnost a ne za počet zařízení. Je tedy úplně jedno, jestli máte jeden notebook anebo zeď složenou čistě jen z televizních obrazovek, výše poplatku zůstává stejná. V současnosti však také platí, že každý, kdo nějaké takové zařízení vlastní, je povinen platit.

Proč se vlastně platí

Česká televize a rozhlas patří mez základní pilíře takzvaných veřejnoprávních médií. Ty jsou z definice veřejně dostupná vysílání, která mají odrážet současný stav a náladu České společnosti. Zahrnují samozřejmě z velké části zpravodajství, v jejich produkcích však vznikají i nejrůznější jiné produkce naučného, kulturního i zábavného rázu. Podobně jako naše ČT funguje například i britský vysílací gigant BBC. Pointou je v zemi zachovat stanici, která nebude ovlivněná ziskem nebo politikou.

V Čechách to v praxi znamená, že koncesionářské poplatky nefinancují čistě jen provoz stanic, ale i produkci jejich pořadů. Placením televize tak přispíváme třeba i na Stardance, což je pravidelně předmětem sporů. Někteří souhlasí s tím, že se jedná o hodnotný pořad s vysokou kulturní hodnotou a jeho financování jim nevadí. Jiní zase zastávají názor, že taneční soutěž jen „okrádá“ o finance zpravodajství a na obrazovky veřejnoprávních médií nepatří.

Děsivý dopis z televize

Samozřejmě, jsme všichni jen lidé a všichni tím pádem děláme chyby. Může se tak snadno stát, že na poplatek zapomenete, anebo vám vůbec nedojde, že máte povinnost ho platit. Upřímný omyl se ale může velice prodražit. Neplacením totiž vzniká dluh, ke kterému se postupně začne přičítat tučná přirážka. U televizních poplatků je toto penále neuvěřitelných 10 000 korun. U rozhlasu je pak pokuta za neplacení poloviční. Skutečně se tak vyplatí si na to dát pozor.

To televize oznamuje dopisem. Pokud tedy přijde obálka s hlavičkou České televize, je na místě troška nervozity. Ať už čekáte na výsledky castingu, anebo vám přesně v tu chvíli dojde, že jste se k placení nepřihlásili. V upomínce naštěstí jsou i přesné pokyny, jak vzniklý dluh uhradit. Což je rozhodně doporučováno, protože druhou variantou je vymáhání, ke kterému se přičtou ještě úroky a náklady na řízení. Z obyčejných dvou stovek měsíčně tak při troše nepozornosti mohou být desítky tisíc.

Jak se přihlásit

Přihlášení se ke koncesionářským poplatkům však naštěstí není vůbec nic složitého. Existují tři hlavní způsoby: na webu, e-mailem a poštou. První jmenovaný je asi nejjednodušší. Na stránkách ČT jen stačí vyplnit osobní údaje a zvolit si způsob a četnost plateb. Je několik možností. jako měsíčně, jednou za půl roku a tak podobně. Vše si tedy můžete nastavit dle vlastních požadavků.

Pro přihlášení e-mailem je třeba stáhnout si formulář, který zašlete vyplněný na adresu [email protected]. Pro poslední způsob stačí zajít na poštu a využít jejich službu SIPO. Přes tu kromě koncesionářských poplatků platit například i energie nebo telefon. Potkala vás už někdy nepříjemnost v podobě nezaplacených koncesionářských poplatků a astronomického penále?

Zdroje: Českátelevize.cz, zakonyprolidi.cz, iDnes.cz