Nejchytřejší lidé vyřeší tuto hádanku do 5 vteřin. Pokud to zvládnete, jste bystřejší než průměrný Čech

Zní to jednoduše, ale… ne každý se chytí. Tohle není jen tak ledajaká slovní hříčka – tahle hádanka o rodinných vztazích dokáže pořádně zamotat hlavu i těm, kdo si běžně libují v logice a hádankách. Na první přečtení působí srozumitelně, ale jakmile se ji pokusíte rozplést, ztratíte se v generacích a vztazích rychleji, než byste čekali. 

Pokud ji vyřešíte rychle a bez váhání, možná patříte mezi hrstku lidí s výjimečně svižným analytickým myšlením. Nebo jste zkrátka jen pozorní a umíte číst mezi řádky. V obou případech vám patří poklona – tohle totiž není hádanka na oddech, ale malý test vaší schopnosti myslet jasně i ve zmateně znějících větách. Tak jdeme na to – pojďte si zkusit, jestli zvládnete odhalit pravdu dřív, než vám vyprší pět vteřin. 

Hádanka zní: 

„Je-li dcera Alžběty matkou mé dcery, kdo jsem pro Alžbětu já?“ 

Možnosti odpovědi, které nejčastěji napadnou lidi, když tuhle větu slyší, jsou například: babička, maminka, teta, dcera, vnučka nebo dokonce samotná Alžběta. Ale pozor! Právě tato formulace je záludná a nutí nás přemýšlet ve více vrstvách. Kdo opravdu čte pečlivě a dokáže logicky rozmotat, kdo je kdo, ten brzy zjistí, že správná odpověď není tak komplikovaná, jak se zdá. Jen to chce klid, představivost a trochu trpělivosti. Čas běží, máte 5 vteřin… 

Proč je mozek rád, když ho trápíme 

Logické úlohy, hádanky a hlavolamy nejsou jen zábava pro volné chvíle, jsou to zároveň účinné nástroje, jak udržet mozek v kondici. Když se nad něčím skutečně zamyslíme, když hledáme skrytý význam nebo musíme překonat vlastní předpoklady, aktivujeme přitom důležité části mozku, které by jinak mohly zůstávat „v klidu“. Pravidelné trénování mozku pomocí takovýchto úloh přispívá k lepší koncentraci, rozvoji logického myšlení a schopnosti řešit problémy. Také zvyšuje mentální pružnost – tedy schopnost dívat se na situace z různých úhlů a nebát se měnit zažité způsoby uvažování. Navíc platí, že čím více mozek zaměstnáváme, tím déle si udržíme jeho vitalitu i ve vyšším věku. Je to jako s tělem – když ho cvičíte, sílí a když ho necháte ležet ladem, ochabuje. No a s mozkem je to úplně stejné. 

Proč je máme tak rádi? 

Čím je hádanka zapeklitější, tím větší máme radost, když ji rozlouskneme. Mozek si v tu chvíli vyplaví dávku dopaminu, tedy hormonu odměny. Proto se po vyřešení logické úlohy cítíme „Jako vítězové světa“, i když jde třeba jen o pár vět na papíře. Navíc nás podobné úlohy učí lépe porozumět tomu, jak pracujeme s jazykem a jak snadno nás může zmást první dojem. Donutí nás zpomalit, přehodnotit prvotní myšlenku a hledat skrytý význam. A právě to je dovednost, kterou využijeme v každodenním životě víc, než si uvědomujeme – ať už při čtení smluv, v mezilidských vztazích nebo při rozhodování pod tlakem. Důležité je nenechat se odradit hned na začátku a zkusit hledat tak dlouho, dokud něco nezacvakne. A to je přesně ten okamžik, kdy se v mozku „rozsvítí“ a my zažijeme pocit malého vítězství. 

Patříte mezi bystré hlavy? 

Zkuste hádanku dát i svým přátelům, mnozí se určitě zamotají v rodinných vztazích víc, než by sami čekali. Nápověda? Zaměřte se na spojení „dcera Alžběty“ a „matka mé dcery“ = to je ten klíč. 

Řešení: Věta může znít matoucí, ale pojďme ji rozebrat krok za krokem: 

• „Dcera Alžběty“ – to je jedna konkrétní žena. 
• Dále slyšíme: „…je matkou mé dcery.“ Jinými slovy: dcera Alžběty porodila moji dceru. 
• No a pokud je někdo matkou mé dcery, tak jsem to přece já sama – protože já jsem matka své dcery. 

Závěr? Jsem dcerou Alžběty. Hádanka je záludná v tom, že si člověk nejdřív představí tři různé osoby – Alžbětu, její dceru a nějakou vypravěčku. Ale ve skutečnosti jsou jen dvě: Alžběta a její dcera, která zároveň mluví. Chce to jen klid a trochu jazykové logiky. 

A co vy, zvládli jste hádanku rozluštit hned napoprvé? Pokud ne, vůbec to nevadí – nešlo o rychlost, ale o chuť zapojit mozek. Už samotný pokus se počítá a příště to třeba zvládnete ještě rychleji!