Tenhle film by politici nejraději zakázali. U nás ho sledují děti, dospělí i senioři, jako kdyby se nechumelilo

Tento film má komediální, ale zároveň trochu kontroverzní podtón. Chtěli ho u nás zakázat, ale nepovedlo se jim to. Dál jej sledují malí i velcí.

Na první pohled může tento film působit nevinně. Jedná se totiž o poměrně veselý snímek, kterému nechybí pořádná dávka humoru a zábavy. Jeden by řekl, že na něm není nic závadného ani špatného, ale určití lidé byli jiného názoru. Snažili se o vymazání snímku, ale nepovedlo se jim to. Díky tomu jej můžeme sledovat dodnes. To, jestli je vhodný pro dětské oči, už je na posouzení každého z nás.

Není pohádka jako pohádka

Tento snímek má poměrně sympatický název, který rozhodně nic neprozradí. Zní spíše jemněji, skoro byste řekli, že se jedná o pohádku. Tak to ale není. Tohle totiž není jen tak ledajaký film, který byste si pustili o víkendu nebo po práci, abyste vyplnili volný čas. Ale i tak na něj koukají malí i velcí, jako by se nechumelilo. Jedná se o v pořadí druhý celovečerní film režisérky Věry Chytilové, původem z Československa, z roku 1966.

Pokud bychom měli zmínit žánr, uvádí se dva hlavní, komedie a drama, ke kterým se přidávají ještě nálepky experimentální a podobenství. Pod těmito dvěma slovy si asi každý představí trochu něco jiného. Tento snímek je však překvapením po všech stránkách. Režisérka nejspíš dobře věděla, co dělá, protože diváci si film rozhodně oblíbili. 

Na portálu Česko-Slovenské filmové databáze si tento snímek, nesoucí název Sedmikrásky, vysloužil divácké hodnocení 75 % a stal se 728. nejoblíbenějším snímkem. Podle diváckých recenzí se jedná o trochu bláznivý film, který je sice skvělý, ale málokdo ho pochopí. Uživatelka venus ve své recenzi na portálu csfd.cz napsala: „Ryzí originalita, kritický útok na zkažený svět a bloudění mladých a neklidných.” 

Slušné chování nečekejte

Hlavními postavami filmu jsou dvě mladé ženy, Marie I a Marie II, které rády provokují. Svět kolem nich je zkažený, a tak se rozhodnou, že budou zkažené i ony dvě. Začíná proto kolotoč plný legrace, provokování, pseudovztahů a podobně. Dívky najednou nemají žádnou minulost a pohybují se na maloměstě. Zamotají hlavu nejednomu muži a hrají si s nimi. Využívají svého půvabu, který je přitahuje, a zapomínají přitom na tradiční slušné vychování, morálku či poslušnost. Celý film tak poukazuje na ženskou nespoutanost a ženy obecně, které se snaží prosadit ve světě mužů.

„Provokují svým chováním a pitvořením, ale jejich „akce“ nakonec nemají zamýšlený účinek,” doplňuje portál filmovyprehled.cz. Poté, co doslova zpustoší hostinu, se začnou topit ve vodě. Jako by jim tato událost otevřela oči, slíbily, že už budou nejen hodné, ale zároveň pracovité a v neposlední řadě šťastné. Začnou se tedy pokoušet o nápravu všeho, co pokazily. 

Diváci ho milují, politici nesnáší

I když se snímek setkal s mnoha pozitivními ohlasy, setkal se zároveň s kritikou. V květnu roku 1967 proběhlo Národní shromáždění ČSSR, v rámci kterého vystoupil poslanec Jaroslav Pružinec s interpelací, ve které snímek Sedmikrásky kritizoval. Nebyl to však jediný snímek, neboť spolu s ním kritizoval i film O slavnosti a hostech.

Pokud vás zajímá, proč kritizoval právě tyto dva snímky, odpověď je prostá. Podle Pružince totiž snímky s naší republikou v té době neměly nic společného, stejně jako s komunistickými ideály. Poslanec proto žádal, aby byly tyto snímky staženy z kin. Vláda si jeho přání sice vyslechla, ale výtky odmítla. Oba filmy však omezili v propagaci a distribuci.

Dnes už snímek můžeme sledovat naprosto běžně. Pokud byste si jej chtěli připomenout, nebo sledovat poprvé, můžete tak učinit na platformě Oneplay.