Tímhle příborem jedly Husákovy děti buchtičky se šodó i řízek. Dnes má cenu 25 000 Kč

Když se řekne „Husákovy děti“, většina lidí si správně představí silné ročníky narozené mezi 70.–80. lety minulého století. Tento baby boom se kryje s obdobím, kdy v Československu hrál hlavní politickou roli Gustáv Husák. Odtud tedy tohle pojmenování. Podle západního vzoru by šlo o generaci X.

S tou vysokou porodností to nejspíš není tak jednoznačné. Hovořilo se sice o různých „poporodních opatřeních“ jako například vyšší přídavky na děti, novomanželské půjčky, bydlení pro rodiny s dětmi. Zvýšená porodnost ale asi nebyla jen výsledkem tehdejší politiky. První nárůst byl patrný už od roku 1969.

Generace, která zatřásla republikou

Proč se tehdy rodilo tolik dětí? Odborníci se na tom dodnes nedokáží shodnout. Někteří tvrdí, že šlo o důsledek toho, že do věku rodičovství dospěla silná poválečná generace ze 40. až 50. let. Ať tak či onak, výsledkem bylo tolik dětí, že porodnice praskaly ve švech a stát nestíhal reagovat. Najednou byl nedostatek mateřských školek, škol i dětského zboží, protože centrálně plánovaná ekonomika prostě nezvládala…

Retro předměty pomalu mizí

Na předměty, které se používaly v době Husákových dětí, se dnes pohlíží jako na vintage a retro styl. A sběratelé ho hledají snad i na smetištích. To, čeho byly kdysi domácnosti plné – od hliníkových příborů, přes smaltované hrnce až k plastovým hrníčkům – jde dnes na dračku. Jenže rodiny to všechno postupem času vyhazovaly a pořizovaly si nové, modernější vybavení. A tak sběratelé prohledávají bazary, půdy, internet.

Vidličky, co se ohýbaly

A když už jsem vzpomněla příbory, zastavme se u nich. To bylo náčiní za všechny prachy. V bohatších rodinách nejspíš už tenkrát měli vidličky a nože z ušlechtilé oceli. Ale ve školách, veřejných jídelnách, restauracích nižší cenové skupiny i v mnoha domácnostech se používaly příbory hliníkové. Hliník byl tehdy doslova všudypřítomný. Ve školní jídelně bývalo pravidelně tužší hovězí, a to se vidlička kolikrát ohnula tak, že jsme se báli, že nám ji dají k úhradě. Stačilo jednou zabrat a z příboru se stal moderní umělecký prvek — taková socialistická verze kinetické plastiky.

A to ještě nebylo to nejhorší. My, žáci, jsme oběd často doslova protrpěli. Protože když se hliník dotkl amalgámové plomby v zubu, byla to bolest, která by probudila i spícího pionýra. Takový malý elektrický šok, který člověku projel až do uší. V tu chvíli jsme zapomněli na řízek, na šodó i na to, že máme po škole družinu. Jen jsme seděli, drželi se za tvář a přemýšleli, jestli je tohle opravdu v souladu s Ženevskou úmluvou.

Originální obal zvyšuje zájem

V domácnostech se dost často také používaly hliníkáče, ale v kredenci bývala i kazeta s ocelovými příbory. Ta se vytahovala jen na Vánoce a pro návštěvy. A zejména tyhle kazety sběratelé vyhledávají. Za sběratelský sortiment vám zaplatí, ale když ho máte ještě v originálním balení, to je jako by narazili na poklad. Na tváři se jim vykouzlí úsměv od ucha k uchu. Původní obal má ve sběratelství velkou cenu.

Obyčejné věci, neobyčejná cena

Byly však i rodiny, kde se svátečně používaly příbory stříbrné. A u těch vyletěla v poslední době sběratelská cena pořádně vysoko. Šest stříbrných nožů a vidliček v elegantním tvarování z I. poloviny 20. století může mít cenu kolem 25 tisíc korun. Běžný člověk si dnes řekne: „To je přece příbor, kterým jsme jedli řízek s bramborovým salátem na Vánoce. Jak to může být tak drahé?“ Je to velmi prosté: protože přežil. Normalizaci, fronty na maso, rodinné oslavy. A je retro nebo vintage; retro je módní, vintage je luxus. Obojí se stalo sběratelským artiklem.

Tak se ze stříbrných, ale i obyčejnějších příborů své doby, stala investice. I ty hliníkové vidličky, které se ohýbaly, se prodávají na aukcích jako „autentické předměty z období normalizace.“

Vítejte ve světě retro pokladů

A já docházím ke zvláštnímu zjištění. Generace, která se narodila v době, kdy nebylo nic, dnes zanechává věci, které mají hodnotu. Možná i u vás někde vzadu v kredenci leží staré příbory v originální kazetě. Nenápadné a trochu zapomenuté. A pamatují, jak se s nimi jedly buchtičky se šodó v době, kdy se rodilo 200 tisíc dětí ročně. Husákových dětí.