Bez tohohle rituálu nešla spát žádná babička v Československu. Pro dnešní mládež je to jako být 100 let za opicemi
V době našich babiček bylo všechno jinak. Tedy, záleží také na tom, jak má každý z nás starou babičku. Abychom nahlédli do jejich mládí, museli bychom se vrátit v čase asi tak o 40 a více let.
Na začátku nutno podotknout, že babičky starších osob měly ještě šestidenní pracovní týden. Nejprve se pracovalo i v sobotu celých osm hodin, teprve v roce 1956 se pracovní sobota zkrátila na šest hodin. Od 1. ledna 1967 byla volná každá druhá sobota. Od září 1968 začal platit pětidenní pracovní týden, ale pracovalo se každý den 8,5 hodiny. Stát však mohl vyhlásit tzv. pracovní sobotu, což z počátku také dost často využíval ke zlepšení ekonomické situace. Tento výčet předkládám proto, aby bylo jasné, kolik volného času naše babičky měly. A také jako informaci mladším generacím.
Sobotní režim našich babiček
Ty nejstarší babičky byly v sobotu v práci a v neděli se pralo. Pračka obyčejná, nanejvýš se ždímačkou. Vymáchat se prádlo muselo někde jinde, nejčastěji ve vaně. Takže se přenášely hromady mokrého prádla do vany, provedlo se ruční máchání a ždímání, aby se následně prádlo přeneslo do ždímačky k odstředění.

Také vaření a pečení se odehrávalo bez moderních elektrospotřebičů. Vše se šlehalo a hnětlo ručně. Do toho ženy šily a také zašívaly (přišívaly knoflíky, spravovaly šatstvo, štupovaly ponožky), pletly, zavařovaly, obdělávaly zahrádku a kdo ví, co ještě dalšího. V neděli se chodilo do kostela, a přitom všem si občas manželé našli čas, aby zašli i na tancovačku. Zkrátka naše babičky byly neuvěřitelné ženy a myslím, že my toho nezvládáme ani polovinu. A to máme veškeré moderní vymoženosti.
Nedělní oběd se připravoval už v sobotu
Volná sobota bývala pro naše babičky dnem se zažitým rituálem. V žádném případě to nebyl den odpočinku, ale příprav na sváteční neděli. V sobotu se vstávalo brzy ráno a ženy se vrhly na velký úklid – utřít prach, vyleštit nábytek, vyprášit koberce, umýt podlahy, vyklidit spíž, a pak se pustit do velkého prádla. Když se v sobotu pověsilo na šňůry, tak do neděle krásně uschlo a v neděli večer se žehlilo. Za pěkného počasí se vykládaly peřiny do okna nebo se nosily ven na šňůru, aby pořádně vyvětraly.
Také se dělala předpříprava na nedělní oběd a pekly se buchty. A bábovka k nedělní snídani. V sobotu zkrátka celá domácnost voněla. Nejprve úklidem a praním a odpoledne pečením a předvařováním na neděli. V sobotu se ještě leštily boty a připravovalo sváteční oblečení na neděli. Buď se šlo do kostela nebo na odpolední procházku či ke známým nebo příbuzným na návštěvu.
Večerní chvilka pro duši
Ptáte se, kdy si babičky oddechly a měly chvilku času pro sebe? Vlastně nikdy. Byly zvyklé pracovat, a k tomu je hnala láska k rodině a k domovu. Na druhou stranu toho hodně uměly. Vyznaly se v bylinkách, dokázaly kvalitně uvařit každý pokrm, ušily i upletly, zavařovaly ovoce i zeleninu, aby měla rodina něco na zimu. To tehdy nebyly obchody plné čerstvé zeleniny jako dnes. A když už se něco objevilo, tak to bylo dost drahé.
A v sobotu večer si babičky na chvíli poslechly rádio nebo se podívaly na hlavní večerní program a šlo se spát. Vždyť i v neděli se brzy vstávalo. I když to zní pro dnešní mládež jako doba 100 let za opicemi, bylo to tak.
Z deníku mé babičky, sobota 25. dubna 1981
„Jako každou sobotu jsem vstávala před šestou, aby byl na všechno čas. Uvařila jsem si meltu, kousek chleba s máslem k snídani a hned se pustila do práce. Tentokrát nebyl úklid tak velký, ten jsem dělala minulý týden před Velikonocemi. Tak jsem jen setřela prach a vyluxovala koberce. Tmavé prádlo jsem dala do automatické pračky. Pepa mi ji přivezl z Brna, ale s bílým nejsem spokojená. Zdá se mi jakési ušmourané. Tak je musím dát vyvařit jako kdysi do velkého hrnce. Bude s tím sice víc práce, ale chci mít bílé prádlo pěkně zářivé. Snad mi to ještě dnes uschne, pěkně tam pofukuje. A zítra, až se vrátíme od Anči, to vyžehlím. Dnes chci totiž s prací skončit trochu dřív, a uložit dřív děcka. To abychom se s Pepou mohli večer dívat na Televarieté.“