Televize chystá změnu, která může zaskočit hlavně seniory. Systém fungující 100 let brzy skončí

Bez televize a rádia si dnes život moc představit neumíme. Nemusíte být zrovna člověk, který večer hltá jeden seriál za druhým. Ale hudbu si občas pustí skoro každý. A hokej. Zprávy? Ty také. Tedy alespoň někdy. Každodenně bychom to totiž nemuseli psychicky vydržet.

Za rádio a televizi se u nás platí, a to už tak dlouho, že to většina lidí bere jako samozřejmost. Poplatek za rozhlas byl uzákoněn už v roce 1923, televizní přišel o dvaadvacet let později. Určeny jsou k financování veřejnoprávních služeb. Sto let to lidé platili a najednou má dojít k zásadní změně. Zde mi tedy vyvstane na mysli otázka: „Proč?“

Když stoletý systém dostane výpověď

Tuhle otázku si nejspíš pokládá nejeden Čech. I já se přiznám, že jsem nad tím seděla pár hodin a přemýšlela. A na co jsem přišla? Na nic. „Je to otázka za milion.“ Když totiž něco přežilo od první republiky až do moderní doby, člověk tak nějak předpokládá, že to tu bude dál. Vždyť poplatky jsou tu mnohem déle než socialismus. Jenže pak přijde politik a řekne: „Změníme to.“ A mozek už mi cpe další otázku: „Neměly by některé věci spíš záviset na odborných než na politických rozhodnutích?“

V politických debatách se stále častěji objevují návrhy, aby veřejnoprávní média nebyla financována z poplatků domácností, ale prostřednictvím státního rozpočtu. Jedni tvrdí, že systém je zastaralý jak telefonní budka a že by se měl konečně poslat do důchodu. Druzí naopak varují, že jakmile začnou média čekat na peníze od státu, bude se kolem nich točit politika ještě víc než dnes. A běžný člověk? Ten většinou jen kroutí hlavou a snaží se zjistit, kdo z nich má vlastně pravdu, když jedni říkají: „Modernizace.“ A druzí: „Pozor na nezávislost!“

Dvě stovky, které rozdělují republiku

Na celé věci mě fascinuje ještě něco jiného. Domácnosti dnes odvádějí za televizi a rozhlas kolem dvou stovek měsíčně. To není částka, která by většinu lidí přivedla na mizinu. Přesto kolem ní vznikají debaty tak vášnivé, jako by šlo o osud státního rozpočtu. Možná je to tím, že nejde o jen peníze.

Češi totiž nemají rádi pocit, že platí za něco, co sami nevyužívají. A jiní zase tvrdí, že veřejná služba má existovat bez ohledu na to, zda se díváme jenom na dokumenty o přírodě nebo na soutěž kuchařů. Každý má svůj kus pravdy. A právě proto je celá debata tak výbušná.

Senioři a věčné počítání spravedlnosti

Zajímavé bude sledovat také situaci kolem seniorů. Od letošního roku jsou osoby nad 75 let od poplatků osvobozené. Na první pohled sympatické řešení. Jenže známe českou povahu. Už teď si umím představit dva sousedy na lavičce před domem. Jeden oslavil pětasedmdesáté narozeniny v červenci, druhý je bude mít až po prázdninách. První už neplatí, druhý ano.

A vůbec nejde o ty dvě stovky. Ty oba dva během tří dnů prokouří. Ony totiž zásadní spory nevznikají kvůli velkým ideálům, ale kvůli drobným rozdílům mezi lidmi, kteří bydlí vedle sebe. „A proč on už nemusí a já ještě ano? Je to nespravedlivé!“ A přitom sledují stejného Večerníčka a poslouchají stejného Hajaju. Češi totiž dokáží ledacos odpustit, ale rozdíl v platbách snášejí velmi těžce. Byť by šlo jen o dvě stovky za měsíc.

Kdo vlastně zaplatí účet?

A už je tu další otázka, kterou je nutno zodpovědět: „Pokud by jednou koncesionářské poplatky skutečně zmizely, odkud přijdou peníze?“ Když přestaneme platit, kde se ty miliony na média veřejné služby vezmou? Z kapitoly zdravotnictví? Nebo z výdajů na armádu? Stát přece není kouzelník s bezedným kloboukem. Sám žádné peníze nemá a vyčarovat si je neumí.

Státu musíme dát peníze my, poplatníci. Aby mohl rozdávat, musí je nejprve od někoho vybrat. Takže ono asi nejde o to, zda budeme platit. Spíš, jakým způsobem budeme platit a kdo bude mít nad systémem hlavní kontrolu. V evropských zemích existují oba modely. Některé země financují veřejnoprávní média z poplatků, jiné ze státního rozpočtu. Jestli jsou i v nich takové tahanice, netuším.

Zásadní totiž možná není, odkud peníze přicházejí, ale jestli existují dostatečné pojistky nezávislosti médií. Jaký je váš názor na celou věc? Můžete se o něj se mnou podělit v komentářích.

Zdroje: E15, Wikipedia, VIPNoviny