Vypadala jako Mařka od kravína, ale obdivovali ji i komunisté. Nakonec zemřela sama a zapomenutá

Osud s námi hraje různé hry. Své by o tom mohla vyprávět talentovaná československá herečka, která se kvůli socialistickému režimu musela poprat s nepřízní osudu. I přes slibně rozjetou kariéru si na ni mnoho lidí na sklonku jejího života vůbec nevzpomnělo. 

Politická situace minulého režimu dopadla na mnoho umělců. Komunistická totalita měla negativní vliv například na herce Pavla Landovského či Vlastu Chramostovou. Oba byli signatáři Charty 77. A tak po dlouhá léta nemohli vystupovat a živit se tím, co uměli nejlépe a co byla také jejich vášeň. Problémy s režimem měli i spisovatelé Bohumil Hrabal, Ludvík Vaculík či Milan Kundera. Totalitní režim poznamenal pracovní a také osobní život i herečky Marcely Martínkové. 

Proslavila se v divadle i jako traktoristka Mařa 

Marcela Martínková, které mnoho diváků neřeklo jinak než traktoristka Mařa, se narodila v květnu roku 1933. Vystudovala DAMU a ihned se vrhla nejen do natáčení filmů, ale i divadelního angažmá. V roce 1952 se proslavila hned svou první rolí coby Rozárka ve filmu Zítra se bude tančit všude. 

Do roku 1968 se herečce úspěšně dařilo snad vše, na co sáhla. Hned po absolvování DAMU účinkovala v Divadle S. K. Neumanna, získala také angažmá v Divadle Rokoko. Díky svému hereckému i pěveckému talentu si mohla vybírat z desítek rolí. 

Osudovou se této herečka stala postava ve filmu Frona. Film oceněný na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary získal Cenu boje za nového člověka. I když hlavní roli životem zkoušené Frony hrála herečka Hana Čelková, výrazně se do paměti diváků zapsala i Martínková. Ta se objevila coby Fronina sestra, které nikdo neřekl jinak, než traktoristka Mařa. Role byla natolik výraznou, že se přezdívky herečka po celý svůj život již nezbavila. 

Talentovaná herečka dostala po roce 1968 stopku 

Problémy v pracovním životě přišly po invazi v srpnu 1968. Z politických důvodů se Martínková musela rozloučit se svým stálým angažmá v Divadle Rokoko. To se psal rok 1970. Stalo se tak kvůli tomu, že v minulosti hrála v několika agit-filmech. Ty byly sice v době natáčení naprosto v pořádku, od roku 1968 již ale režimu nevyhovovaly. Martínková se tak ze dne na den stala nezaměstnanou. Jediné, co jí zbývalo, bylo hostování v divadlech a hraní drobných rolí v televizi. Aktivně se věnovala také dabingu. 

Na sklonku života žila v osamění 

Zatímco v 50. letech byla komunisty milována a její role v agitce Zítra se bude tančit všude byla obdivována stejně jako traktoristka Mářa, o pár let později bylo všechno jinak. Martínková jen těžce nesla svůj osud. Režim ji ovlivňoval také v soukromém životě. 

Provdaná byla za Eugena Stejskala, se kterým měla dvě děti. Přesto se o jejím soukromém životě nedá hovořit jako o příliš šťastném. Rozhodně ne na sklonku života. Poslední roli si zahrála v roce 1996 v povídkovém cyklu Malostranské humoresky. Následně odešla do ústraní. Zemřela v roce 2000. Sama, v osamění a bez jakékoli větší pozornosti veřejnosti. 

Zdroje: Filmovyprehled.cz, Krajskelisty.cz, Csfd.cz