Kdysi to byl jen „obyčejný papírek“, teď má cenu 1 260 000 Kč. Jestli ho ještě máte, je na čase ho zpeněžit

1 260 000 Kč, tak přesně za takovou částku se nedávno vydražil jeden obyčejný papírek. Když vám řekneme, že takové papírky má mnoho z vás možná doma, okamžitě se půjdete přesvědčit, zda mezi šťastlivce nepatříte i vy. 

Když se dnes vydáme do obchodu, narazíme na nepřeberné množství různých druhů potravin, služeb i spotřebního zboží. Vybírat si lze nejen z různých typů, ale i barev, kvalit či materiálů. To, co se v minulosti mohlo zdát v Československu jako sen, je tak dnes běžnou realitou. Zatímco dříve byli lidé rádi, že si mohou alespoň nějaké jídlo koupit, dnes si lze opravdu vybírat. 

Řízená ekonomika, málo zboží a dlouhé fronty 

V dnešní době funguje takzvané tržní hospodářství. To je postaveno na nabídce a poptávce. Pokud lidé zboží kupují, je ho vyrobeno dostatek. V minulosti však byla výroba řízena státem. Vše bylo do detailu přepočítáno a fungovalo takzvané centrální plánování.

To jasně stanovilo, co a kde se bude vyrábět, kolik kusů bude vyrobeno a za kolik a kde následně také prodáno. Stát měl touhu mít vše pod kontrolou. A tak se často stávalo, že lidé čekali dlouhé desítky minut ve frontě s košíkem, který mnohdy nakonec ani nenaplnili. 

Aby si lidé mohli stěžovat, většina obchodů byla vybavena knihou přání a stížností. Byť do ní kdokoliv mohl napsat svůj názor, ke změně nikdy nedošlo. Lidé tak stáli dlouhé fronty i na obyčejné zboží, jakým je toaletní papír. Běžně čekali dlouhé minuty na maso či banány. Nutno podotknout, že právě banány či mandarinky patřily k nedostatkovému zboží, které se u nás prodávalo pouze nárazově. Pokud si lidé chtěli přilepšit a pořídit si něco speciálního, variantou byl nákup v Tuzexu. 

Tuzexové nákupy nebyly pro každého 

Běžné obchody nabízely pouze základní zboží ve stejném provedení. V Tuzexu byl pro zákazníky úplně jiný svět. Prodávalo se v něm zboží ze západu. Lidé po něm doslova šíleli. Byla zde širší nabídka oblečení, kosmetiky i elektroniky. Pořídit si například džíny bylo v běžném obchodě nemožné, tady si šlo vybrat i z několika různých druhů. Tuzex je místem, které se objevuje i ve známém filmu Víta Olmera Bony a klid. 

Šlo o obchod, který byl symbolem luxusu a místem, kde jste mohli dostat to, co nikde jinde. Fungoval od roku 1957 a uzavřen byl až na začátku 90. let. Nakoupit zde šlo například walkmany, rádia, kosmetiku i potraviny různých světových značek. Zkrátka to, co bylo v běžném světě za hranicemi dostupné, u nás se ale v obyčejných obchodech neprodávalo. Mělo to však jeden velký háček. 

Bez bonů do Tuzexu nelez 

Aby lidé v Tuzexu mohli nakupovat, potřebovali k tomu speciální měnu. Platidlem, za které lidé v Tuzexu mohli zaplatit svůj nákup, byly poukázky bony. Ty šlo pořídit pouze za valuty, jako třeba za marky, franky či dolary. Dostat se k bonům šlo i nelegální cestou. Ta sice byla protizákonná, nešlo však o nic, co by se běžně nedělo. A tak lidé od takzvaných veksláků za horentně vysoké částky nakupovali bony výměnou za československé koruny. 

Bony byly v minulosti velmi ceněné. Lidé se díky nim měli možnost dostat ke zboží, které pro ně znamenalo nejen výjimečnost, ale také alespoň jakési vyjádření svobody. V Tuzexu si lidé mohli vybrat cokoli, co se jim zrovna líbilo. V normálním obchodě byli rádi, že na ně přišla řada. Tady se mohli dokonce porozhlédnout a na výběr měli z několika různých druhů. 

Jaká je dnešní hodnota jednoho bonu? 

Po pádu komunismu a otevření Československa světu přestaly mít tuzexové obchody smysl. Bony se přestaly směňovat a lidé je buď vyhodili, nebo doma někam založili. Mohlo by se zdát, že v současné době nemají žádnou hodnotu. Opak je ale pravdou. Přestože jich v minulosti bylo vydáno velké množství, moc se jich nedochovalo. A tak ten, kdo je má doma, za ně od sběratelů může získat i několik tisíc korun. Jeden z bonů byl v minulosti dokonce vydražen za částku přesahující 1 200 000 Kč.