Celé dětství mě děsily noční můry. Pak jsem zjistila, že jeden slavný horor je přesně o mém příběhu

Někdy v noci přijde zvláštní pocit, že v místnosti nejsme sami. Stačí prasknutí podlahy nebo stín v koutě a tělo zaplaví strach. Je to stav, kdy hlava jede na plné obrátky a člověk má pocit, že se hranice mezi snem a skutečností rozmazává. Přesně tenhle neklid zachycuje i jeden hororový film a není divu, že působí tak děsivě, když připomíná zážitek, který zná mnoho lidí z vlastní postele. 

Probudit se a nemoci se pohnout je samo o sobě dost nepříjemné. Ještě horší je, když člověk pak vidí ve filmu situace, které vypadají úplně stejně. Přízraky a temné postavy, co se pomalu blíží k vám a nedají si pokoj, dokud nezačnete hystericky křičet o pomoc. Realita se tak s hororovým příběhem nepříjemně propojuje a to může vyvolat zásadní otázku – co se to tady děje a jak s tím naložit, pokud se to stává i vám? 

Vystihl náš nejhlubší strach 

Ve snímku Neutečeš (režie David Robert Mitchell) je hlavní hrdinka pronásledována přízraky a démony, kteří se objevují neustále, neodbytně a stále se víc a víc přibližují. Nejde je zastavit a jejich samotná přítomnost budí hrůzu. Jsou prostě všude, na chodbě, ve dveřích, v davu, a i když se pohybují pomalu, jejich blízkost vyvolává obrovský tlak a pocit bezmoci.

Tohle neustálé sledování a vědomí, že únik není možný, působí stejně tísnivě jako skutečné zážitky spánkové paralýzy. Lidé při ní často cítí, že s nimi v místnosti někdo je, i když nikdo viditelný nestojí poblíž a nemohou tomu uniknout. Někdy dokonce můžeme přízrak spánkové paralýzy i vidět nebo slyšet, případně i fyzicky cítit, a to se opravu blíží scénám z hororových filmů. 

Když tělo neodpovídá 

Spánková paralýza nastává, když se mozek probudí, ale tělo zůstane „vypnuté“. Člověk slyší, vnímá, ale nemůže se hýbat ani mluvit. Často se přidají halucinace, jako je třeba pocit tíhy na hrudi, šepoty, stíny nebo přesvědčení či zřetelný obraz, že někdo stojí u postele.

Tyto prožitky se obvykle popisují ve třech podobách, a to tzv.

• vetřelčí, kdy má člověk pocit cizí přítomnosti v místnosti,
• inkubační, kdy cítí tlak na hrudi a má problém s dechem
• a vestibulárně-motorické, kdy má dojem, že tělo levituje nebo ho opouští.

Epizody trvají pár sekund až minut, ale v tu chvíli působí jako nekonečné a velmi reálné. Nejčastěji se objevují v dospívání a mladé dospělosti, kdy bývá spánek nepravidelný a psychika zatížená změnami a stresem 

Rizikové faktory a příčiny 

Paralýza není nadpřirozený jev, ale důsledek narušeného spánku. Častěji se objevuje u lidí, kteří mají nepravidelný spánkový režim, prožívají stres, spí často na zádech, pijí hodně kávy či alkoholu nebo trpí některou z poruch spánku, například narkolepsií. Kdo málo spí nebo žije pod tlakem, mívá k těmto stavům blíž. Riziko snižuje pravidelný režim usínání a vstávání, větrání ložnice a omezení těžkých jídel před spaním. Pomoci může i omezení modrého světla z obrazovek večer, lehké cvičení během dne a relaxační techniky před usnutím. 

Když sny přesahují logiku 

Někteří odborníci tedy vysvětlují halucinace při paralýze jako výsledek stresu a podvědomých obav, ale jiní naopak zkoumají možnost, že jde o vzpomínky na minulé životy. Existují případy dětí, které popisovaly detaily „předchozí existence“ a ty se pak potvrdily. Pokud by to byla pravda, pak mohou být noční děsy víc než jen trik mozku. 

Osobní zkušenost 

Se spánkovou paralýzou se potýkám už od puberty a nejčastěji se objevuje ve chvílích, kdy jsem unavená, vyčerpaná nebo pod větším stresem. Postupem času jsem si všimla, že má dvě podoby.

V té první cítím, že je v místnosti ještě někdo další. V té druhé slyším nebo vidím věci, které reálně neexistují, třeba jsem slyšela hrát staré rádio, i když žádné v bytě nebylo.

Nejsilnější zážitek přišel jedno ráno, kdy jsem cítila, že si někdo lehá do postele vedle mě, obejme mě zezadu a začne mě dusit. Nemohla jsem se pohnout ani nadechnout, dokud to nepřešlo. Jindy mám zase pocit, že se nacházím mimo své tělo a musím se do něj jakoby vědomě vracet, tak jak to třeba vidíme ve filmech s duchy, jinak nejsem schopná se probudit.

Pokud už se někomu paralýza stane, zkuste nepanikařit, dle duchovních průvodců údajně pomáhá od tohoto stavu pohyb prsty na rukou nebo aktivně myslet na číslo 0.