Když se tahle postava objevila na obrazovce, děti plakaly a pes utekl pod gauč. Dnes je z ní televizní legenda

S příchodem října se počasí ochladilo, obloha potemněla a stromy se unavily. Přišel měsíc, který je zakončený dušičkami a zároveň zvěstuje příchod podzimu. To je ideální příležitost pro rekapitulování našich oblíbených příběhů, které si můžeme pouštět během stále delších večerů. A občas je na místě připomenout si i ty temnější, ze kterých jsme jako děti měli strach.

V některých pohádkách se setkáváme s temnými náměty a ponurou atmosférou, která v nás jako dětech budila hrůzu. Někdy to bylo dáno kvalitou samotného námětu, jindy celkovou atmosférou příběhu. Někdy však k vehnání slz do našich dětských očí stačil jen jeden pohled na hrůzostrašnou postavu, která na nás cenila zuby skrze obrazovky našich televizorů.

Temná pohádka ze staré školy

V dobách československého filmu v naší zemi vznikla celá řada povedených pohádek, které si rádi připomínáme dodnes. Většina z nás si okamžitě vybaví ty hrané, ale naši tvůrci dali vzniknout i celé řadě výtečných animovaných příběhů. Ty se mnohdy vyznačovaly atmosférou, která by se dala krájet.

Jednou z takových pohádek je kultovní loutkový film O Maryšce a vlčím hrádku z roku 1979. Režisér snímku Edgar Dutka napsal scénář ve spolupráci s Vlastou Pospíšilovou na motivy povídky od Františka Bartoše. A vznikl z toho příběh, který se dětským divákům dokonale vryl do paměti.

Příběh pojednává o mladé Maryšce, která zabloudí v lese. Hrozí, že se stane třináctou obětí tajemného Vlčího hrádku, kde zmizelo již dvanáct panen. Maryška, chudé děvče z hor, je na zámku podrobena zkoušce nadpřirozených sil a musí dělat vše pro to, aby místo opustila živá.

Dílo nesoucí odkaz Jiřího Trnky

Pohádka O Maryšce a vlčím hrádku má ve vodách české animace takřka kultovní status. Vyznačuje se totiž nejen špičkově napsaným příběhem, ale i působivou hudbou od Luboše Fišera a zejména pak skvělou animací. Příběh je totiž animován technikou stop-motion s použitím loutek, což mu dodává výrazný vizuální styl.

Snímek vznikl ve studiu Jiřího Trnky, kde jej měli na svědomí výtvarníci Dagmar Berková a Jan Tippmann. O animaci se postarali Vlasta Pospíšilová s Alfonsem Mensdorff-Pouillyem. Výtvarná stránka věci výrazně vychází ze stylu legendárního Jiřího Trnky, který v naší zemi inspiroval nejednoho umělce.

Samotný snímek má sice jen patnáct minut, což však bohatě stačí k předání notné dávky atmosféry. Divák je navíc snímkem provázen podmanivým hlasem vypravěče Oty Skleničky. Původní volbou pro vypravěčku byla Libuše Šafránková, ale ředitel krátkého filmu Kamil Pixa nakonec prosadil volbu druhou. Nelze však tvrdit, že by se jednalo o chybu – ba naopak.

Strašidelná postava, která je dnes už legendou

Ačkoliv krátkometrážní rozměr filmu vytváří dojem, že se jedná o lehce zapomenutelné dílo, opak je pravdou. Celková atmosféra, hudební podkres a vypravěčská linka na tom mají samozřejmě lví podíl. To, co se však zapsalo do paměti všech diváků, byla legendární vlčice. Scény, kde nenadále objeví na tajuplném zámku a pokládá Maryšce otázky, patřily mezi ty nejstrašidelnější.

Hrůzostrašný dojem této postavy navíc podtrhovala skutečnost, že jí zeleně zářily oči. To v doprovodu s tajuplným přednesem vytvářelo hrůzný efekt, kterého se děti sice bály, ale zároveň nedokázaly odtrhnout oči.

Máte-li v průběhu týdne alespoň chvilku času a nevíte, jak ji vyplnit, rozhodně si vyhledejte pohádku O Maryšce a vlčím hrádku. Patnáctiminutová délka filmu z něj totiž dělá jedinečnou jednohubku, kterou však budete trávit ještě dlouho. Další volbou je literární předloha, u které můžete popustit uzdu své fantazie.

zdroje: kinobox.cz, csfd.cz, databazeknih.cz