Svatá Tereza se nezdá: Po půlnoci spustí ochlazení, které změní říjen. Její pranostika letos vyjde do posledního slova

Dávno předtím, než se objevily meteorologické radary a satelity, spoléhali se lidé na to, co jim říkala příroda a co si předávali z generace na generaci. Dlouhodobě si všímali, jak se počasí chová, jak se mění obloha, jak se chovají zvířata. A právě od dnešní půlnoci začne v Česku po roce pořádně přituhovat. Možná v tom bude mít prsty svatá Tereza, která má svátek. Alespoň podle pranostiky.

Protože v určitých obdobích se nejrůznější jevy opakovaly, postupně se z nich zrodila lidová moudrost. A lidé své poznatky začali zapisovat. Jednak proto, aby se ujistili, že se stejné počasí každoročně opakuje a oni se jím mohli řídit; a za druhé, aby tuto znalost předali další generaci.

Pranostiky o počasí: moudrost předpovědí bez meteorologů

Je tedy jasné, že pranostiky a lidová rčení o počasí nevznikaly náhodně. Byť byly výsledkem laického pozorování přírody, rodila se v nich lidová moudrost, která skutečně dlouhodobě fungovala. A pomáhala všem: lidé se podle pranostik rozhodovali, kdy zasít, kdy sklízet úrodu, kdy připravit dřevo na zimu a kdy očekávat první mrazíky. Pro snazší zapamatovatelnost a také vzhledem k svátkům a církevním tradicím spojovali přírodní jevy se jmény v kalendáři.

V době, kdy počasí nebylo možné předvídat jinak než pohledem na oblohu, byly pranostiky jakousi formou jistoty. Svatý Martin, Kateřina, Havel, Ondřej, Šimon a Juda. Všichni tito lidé nebyli pro naše předky pouhá jména v říjnu a listopadu, ale vlastně meteorologické milníky, kdy příroda spouštěla změny a předpovídala příchod zimního období. A i když dnes máme přístup k poměrně přesným datům, moudrost a poetika lidových rčení přetrvává. Pranostiky jsou připomínkou toho, jak lidé dokázali naslouchat přírodě a dokázali rozpoznat její rytmus.

V říjnu a v listopadu se kdysi ochlazovalo pravidelně

„Po svaté Tereze mráz po střechách leze.“ – 15. října už se občas objevily první mrazíky, ale celkově býval a je doposud konec října velmi proměnlivý.

„Na svatého Teodora sedlák ještě pilně orá.“ – Teodor má svátek 23. října a v tuto dobu zahrádkáři i zemědělci ještě většinou provádějí polní práce. Do půdy se zapracovává organické hnojivo, zemědělci sejí ozimé obiloviny a připravují se záhony na výsadbu česneku. Někdy už se sice objeví mrazíky či sněhový poprašek, ale většinou nic tak významného, aby se s půdou nedalo pracovat.

Šimon a Juda: svatí, kteří přinášeli první znatelné mrazy

„Když Šimona a Judy, zima leze z půdy.“, „Šimona a Judy, kožich sundej z půdy.“, „Šimona a Judy, často zima všudy.“ – Šimon a Juda slaví svátek 28. října. V tomto období už lidé v dávných dobách opakovaně zjišťovali, že zima se blíží mílovými kroky. Byly to vlastně poslední dny, kdy bylo možné provádět různé venkovní práce, neboť za 14 dní se většinou objevila vydatná sněhová pokrývka.

Letos Martin na bílém koni nejspíš nepřijede

„Na svatého Martina, přichází bílá peřina.“ – 11. listopad neznamenal jen trvalejší sníh, ale i začátek skutečného zimního období, kdy se příroda ukládala k odpočinku a lidé se stahovali do tepla domovů.

„Vždy na svatou Kateřinu, schováme se pod peřinu.“ – Kateřina má svátek 25. listopadu a rčení potvrzuje ochlazení.

„Přijdou-li větry s Ondřejem, dobré zimy se nadějem.“ – jedná se o 30. listopad; touto dobou foukalo silně ze strnišť a přicházela sněhová nadílka, pokud sníh nenapadl už na Martina. „Když na svatého Ondřeje sněží, sníh dlouho leží.“ Vzpomínám na to, když jsme se jako děti báli meluzíny, která hvízdala v komínech. Sněhové vločky spolu se silným větrem vytvářely vánici, před níž se každý radši schoval.

Pranostiky a lidová rčení byly vlastně přírodním kalendářem

Z uvedených pranostik je patrné, že zima nastávala poměrně pravidelně a že se často výrazně ochlazovalo už koncem října. Pravá zima přicházela skutečně v době kolem Martina a v minulosti bývala zem zasypaná sněhem od listopadu až do března, kdy začínalo pozvolné tání.

Pocházím z Vysočiny a na takové zimy si pamatuji. Někdy přišla taková metelice, která trvala třeba dva dny a zasypala nám okna, schody u domu i cestu. Tu musel táta brzy ráno proházet, aby mohla rodina vyrazit do školy a do práce. A to je v mém rodišti nadmořská výška pouhých 480 metrů. Jenže to bylo před padesáti lety. Od té doby se počasí, zejména za posledních třicet let, hodně změnilo. A důvod nejspíš všichni známe: lidská činnost a oteplování planety.

Co nás čeká nyní? Pranostiky versus meteorologické modely

Podle aktuálních meteorologických výhledů pro Českou republiku v roce 2025 se zlom v počasí očekává v polovině října, kdy by mělo dojít k výraznému ochlazení, zejména v nočních hodinách. První mrazy by se mohly objevit kolem 15.–18. října 2025, a to nejprve v horských oblastech (nad 900 metrů n. m.), poté i ve středních polohách. Mělo by se jednat hlavně o ranní mrazíky a mrznoucí mlhy při teplotách kolem nuly, a to zejména v údolích a na otevřených plochách.

První sníh už napadl 25. září 2025 na Sněžce a Pradědu. Druhá vlna sněžení na horských hřebenech by mohla přijít mezi 13.-15. říjnem. Ve středních a nízkých polohách by se sníh mohl objevit po 20. listopadu, ale prozatím se výrazné sněžení neočekává. Pořádná zima by mohla nastoupit v lednu, pokud zeslábne polární vír. „Kateřina na blátě – Vánoce na ledu; Kateřina na ledu – Vánoce na blátě.“ Co myslíte, jak to asi dopadne letos?

Dnes je pondělí 13. října a dochází ke zlomu. Frontální systém nám přináší změnu proudění vzduchu: v těchto okamžicích k nám začal proudit vzduch ze severu. A proto přijde ochlazení. Projeví se hlavně v nočních a ranních hodinách v úterý a ve středu, kdy teploty klesnou nejméně o pět stupňů. Ráno se tedy budou teploty pohybovat kolem 5 °C.  Nejspíš v tom bude mít prsty svatá Tereza, která má po půlnoci svátek, protože dle lidové pranostiky po svaté Tereze mráz po střechách leze.