Za socialismu sen každé hospodyňky na pořadník. Dnes vyvolává salvy smíchu a vzpomínky na trauma z dětství

Byly doby, kdy ji ve svém bytě chtěla mít každá hospodyňka. Představa tolik ulehčené práce a času se zdála až nereálná, ale každá, která ji měla, si ji nemohla vynachválit. Přestože měla své mouchy a děti z ní často měly trauma, stala se parťákem, který v rodinách do té doby chyběl. Znamenala luxus, pokrok a primárně konec jedné dřiny. Dnes se tomu smějeme, ale jako děti jsme z ní mívali hrůzu v očích.

V dnešní době už si ani neumíme představit, jaké by to bylo žít bez domácích spotřebičů. Stačí zmáčknout jedno jediné tlačítko a rázem máte uvařenou kávu, umyté nádobí, vyprané prádlo nebo vysátý byt.

Kdybychom ženám v socialismu řekli, že za několik desítek let nebude třeba dělat ani polovinu práce, kterou musely dělat ony, nevěřily by nám. My už to však dnes bereme jako standard, bez kterého si nedokážeme představit žít. V období socialismu však nebyla jiná možnost a prakticky všechno se dělalo vlastnoručně.

Pomocníci, na které se vyplatilo čekat

Postupem času přicházely do domácností pomocníci, kteří práci značně ulehčovali. Nutno však říci, že je doma rozhodně neměl každý a naopak se na ně muselo dlouho čekat. Kdo je měl, měl obrovskou výhodu, ostatní zůstávali v pořadníku. Vzhledem k tomu, jak ulehčovali práci, se to čekání nejspíš vyplatilo. 

Ať už to byly žehličky, vysavače nebo remoska, jednalo se o spotřebiče, které ženám značně ulehčovaly práci. A když se k tomu přidaly ještě ledničky nebo pračky, jednalo se o téměř dokonalou domácnost. Ale to opravdu jen téměř. 

Praní zpočátku nebylo vůbec jednoduché. „Prádlo bylo třeba nejprve namočit ve vaně, pak vložit do vířivé pračky, v čisté vodě ve vaně několikrát vymáchat a nakonec šikovně naskládat do ždímačky, pak už stačilo prádlo pověsit a čekat, až se usuší,” doplňuje denik.cz. 

Revoluce, která ulehčila ženám

V roce 1968 však přišla revoluce v praní prádla. Tou dobou začal popradský Tatramat s výrobou automatických bubnových praček, které byly maximálně na 5 kg suchého prádla. Jednalo se o pračky, které se plnily shora. A nutno dodat, že přístroj nebyl odpružený.

Později se na trhu objevovaly také pračky, které se plnily zepředu, měly i více programů a byl to obrovský hit. Když se v nich pralo, tak dost často tancovaly po koupelně. Členové domácnosti tak na pračce museli kolikrát sedět. Malé děti se jich bály, protože se jednalo o velký stroj, který se nekontrolovatelně hýbal po celé koupelně. Navíc byl tak hlasitý, že všichni sousedi v paneláku věděli, že zrovna perete.

Nejednalo se o klidného domácího pomocníka a řada dětí, které u toho vyrůstaly, si to pamatuje dodnes. A i když se tomu dnes všichni smějeme, mnohé děti z toho měly trauma.

Získat je nebylo vůbec snadné

Jak jsme již zmínili, pomocníky v domácnosti rozhodně neměl každý. Jednalo se o nedostatkové zboží, na které se zájemci zapisovali do dlouhých pořadníků. Ani jejich cena nebyla příliš atraktivní. V té době například Tatramatka stála několik průměrných platů, což si dnes nedokážeme ani představit. V dnešní době máme všeho dostatek a dokonce možnost výběru, což lidé v dobách socialismu příliš neznali. 

Chcete si zavzpomínat? Máte možnost!

Tatramatka se ale pro své vlastnosti stala symbolem celé éry. Otevřela dveře do světa automatických spotřebičů, které značně ulehčují domácí práce. Všude se o nich mluvilo a každý časopis tvrdil, že ho doma prostě musíte mít. Podle nich každá moderní domácnost musí mít automatickou pračku. 

Dnes už se Tatramatky považují za sběratelský kousek, ale v některých domácnostech nebo na chalupách vesele skáčou po koupelně dodnes. Pokud byste si z nostalgie chtěli připomenout, jak taková pračka fungovala a jak prala, můžete si ji koupit v bazaru za pár stovek. Často bude už opotřebovaná a ošuntělá, ale stále funkční, což třeba na chalupu bude ideální volba.