Tak boží program v půlce prosince nikdo nečekal: Zítra hraje kriminálka z dob ČSSR, která patří mezi absolutní špičku

Československá kinematografie se v průběhu 20. století neomezovala pouze na komedie, pohádky či historické snímky. Značný prostor věnovala rovněž žánru kriminálnímu. I v té době byl zločin na denním pořádku, i když ve srovnání s dneškem to byla procházka růžovým sadem. Kdo má rád napětí, toho jistě v televizi potěší zítřejší československá kriminálka ještě z těch klidnějších dob. I když musím podotknout, že u tohoto snímku moc v klidu nebudete.

Když se k nám dostaly americké thrillery a akční filmy, moc nás bavilo se na ně dívat. Ale jen do té doby, než se podobné zločiny začaly odehrávat i v našich ulicích. Zlaté československé kriminálky!

Československé kriminálky jsou legendární

Hodně československých kriminálních filmů se natáčelo podle skutečných příběhů. A tak kromě napětí přinášejí zajímavé svědectví o době, v níž vznikaly. Ukazovaly například práci tehdejších bezpečnostních složek a někdy nechápu, jak mohli bez možností, které má policie k dispozici dnes, vůbec něco vypátrat.

Kriminální filmy a televizní detektivní příběhy byly – na naše tehdejší poměry – srovnatelné s těmi zahraničními. Hodně titulů se zaměřovalo na propracovanou psychologii postav a skutečně silná kriminální dramata. I když zločin u nás nebyl tehdy tak rozbujelý jako v současnosti, přece jen bylo nutné kriminalitě čelit. I tenkrát byla citlivým tématem. Loupeže, násilné trestné činy a vraždy se stávaly předmětem zájmu jak médií, tak veřejnosti.

Skutečné události: základ detektivních filmových scénářů

Filmoví tvůrci často sahali po případech, které otřásly společností. A pak je přivedli na filmové plátno. Inspirovali se zpravidla policejními spisy, soudními procesy a kauzami, které rezonovaly ve společnosti. To filmům dodávalo na věrohodnosti a zároveň tyto snímky plnily roli jakéhosi morálního poselství. A představte si, že v řadě detektivek a v kriminálních příbězích se často neobjevila ani kapka krve. A přece byly filmy tak plné napětí, že až šel mráz po zádech… Inu, naši režiséři umí. A nepotřebují k tomu kdovíjaké efekty.

Každá doba má své zločiny

Některé filmy byly i varováním před tím, jak snadné je sklouznout na šikmou plochu zločinu. A na diváky měly silný dopad; ukazovaly, že zločin není žádný abstraktní pojem, ale reálná hrozba, která se může dotknout každého. Kriminálky podle opravdových událostí působily realisticky, dokázaly vyvolat napětí a zároveň nabídnout obraz společnosti, která se snažila vyrovnat s kriminalitou své doby.

Nevím, jak ostatní z vás, ale my pamětníci se na ně díváme opakovaně. A vůbec nevadí, že už dobře známe pachatele. Máme možnost podívat se na něj i z jiného úhlu. A pokaždé v těchto snímcích najdeme něco pod slupkou hlavního děje, co nám kdysi uniklo.

Smrt stopařek

Za totáče se jezdilo stopem docela často. Jako studentky jsme chtěly ušetřit každou korunu, a autostop byl zadarmo. Byly jsme tři kamarádky, které měly blízko k výpadovce. Takže jsme měly vyhráno. Když nás nevzal osobák, zastavil nám kamion. Řidič si na své dlouhé štrece rád s někým popovídal. Bylo nám patnáct, šestnáct, a protože jsme byly holky jako lusk, zastavilo nám vlastně skoro každé auto.

Stopovaly jsme pořád a na žádné nebezpečí jsme nemyslely. Doma jsme se o tom samozřejmě nezmínily a inkasovaly jsme od rodičů peníze na cestovné. Až do té doby, než jsme uviděly film Smrt stopařek. A bylo po autostopu. Mě ještě nejméně pět let trápily děsivé sny o tom, že tohle všechno, co filmaři natočili, se mohlo docela klidně stát i nám.

Herci a obsazení

Režisérem snímku byl Jindřich Polák a herce do hlavní role vybral velice příhodně. Byl polské národnosti a jmenoval se Marek Perepeczko; ať mi promine, ale strach z něj šel už na první pohled. Hlavní roli měl přitom původně hrát Petr Kostka. Co se stalo a proč se situace změnila, netuším. Ale je vlastně dobře, že známe pana Kostku spíš z těch příjemnějších rolí. Mladé stopařky hrály Jana Nagyová a Dagmar Patrasová.

A ještě jedna zajímavost na konec: Marek Perepeczko neuměl řídit náklaďák. Takže při natáčení jízdu jen markýroval a ve skutečnosti seděl v kabině, usazené na korbě jiného nákladního auta.  Tak nezapomeňte: zítra 11. 12. 2025 ve 20:00 na stanici Prima Max! A ještě poznámka: teď se při četbě biografie dovídám, že jmenovaný polský herec zemřel v roce 2005.

Zdroje: TVProgramIDnes, ČSFD, Wikipedia