Archeologové našli tak zvláštní nohu, že to hlava nebere. Vědci teď mluví o novém druhu člověka

O velký rozruch ve světě archeologie se postaral nález kostí jednoho z předků člověka, které vědci objevili již v roce 1994. Titěrná práce archeologů se pak protáhla na dlouhých 20 let. Tak dlouho totiž trvalo, než se podařilo všechny kosti zapuštěné do skály odebrat a seskupit.

Když toho dne roku 1994 našel paleoantropolog Ronald J. Clarke v krabici kosti chodidla a kotníku, považoval za další nález ostatků hominida, jaké tu už vědci našli dávno předtím. Kosti pocházely z jeskyně Sterkfontein v Jihoafrické republice. Archeologické vykopávky tu probíhaly již od roku 1925 a podle záznamů neměli vědci o práci nouzi. Na přelomu 70. a 80. let se sbírka kostí pocházejících z různých zvířat rozrostla také o čtyři malé nenápadné kosti.

Čtyři drobné kůstky, kterých si zprvu nikdo nevšiml

Tyhle čtyři kůstky pak roku 1994 objevil Clarke v jedné z muzejních sbírek, když se probíral starými fragmenty kostí. Tehdy mu došlo, že tyhle kůstky nepatří zvířatům, ale homininovi, jednomu z raných předchůdců člověka. Přiřadil je druhu Australopithecus prometheus, ačkoli se jiní domnívali, že by mohlo jít o Australopithecus africanus. Kostry obou těchto druhů již v jeskyni našli při dřívějších archeologických pracích, a tak nález kotníkových kůstek považovali jen za další fragment zástupců těchto druhů, kteří na území Jihoafrické republiky žili již před 4,2 miliony let.

Ke kůstkám našli i zbytek těla

Zjištění, že nejde o kosti zvířecí, ale že dost možná patřily předchůdci člověka, odstartovalo téměř dvacet let archeologických prací. Během nich našli archeologové řadu dalších kostí a kůstek, ze kterých sestavili 90 procent těla, čímž se tento nález stal nejkompletnější kostrou rané hominidní linie vedoucí k lidem. Stáří těchto kostí se odhaduje na 2,2 až 3,5 milionu let. Je dokonce kompletnější než slavná kostra Lucy, kterou návštěvníci mohli v letošním roce vidět i v Praze.

Objev, který se vymykal teoriím

Nová studie australských vědců publikovaná v časopise American Journal of Biological Anthropology však otřásla dosavadními domněnkami o původu kosterních nálezů. „Myslíme si, že se jedná o dříve neznámý, neprozkoumaný druh lidského předka,“ uvedl Dr. Jesse Martin, profesor univerzity v Melbourne, který výzkum vedl. „Nevypadá jako Australopithecus prometheus, ani nevypadá jako všichni africanus, kteří pocházejí ze Sterkfonteinu,“ dodal.

Little Foot zřejmě patří dosud nepopsanému druhu

Rozdíly mezi nalezenou kostrou a zástupci druhu prometheus či africanus spočívají v drobných detailech stavby nalezeného chodidla a kotníku. Vykazují totiž znaky vzpřímené chůze s kombinací schopnosti pohybovat se na stromech. Právě tyhle znaky zpochybňují, že by Little Foot patřila australopitékům.

Vývojová linie, která k nám má blízko

Odlišnosti se objevují také v proporcích dolních končetin. Kosti nalezených nohou mají jiný tvar i poměr délek, než jak je tomu u australopitéků. Podle této podoby kostí Little Foot vědci odhadují, že jejich majitel se mnohem více pohyboval po zemi, než jak tomu bylo zvykem u starších předchůdců člověka. Také tvar páteře a pánve odpovídají spíše podobě současného člověka než australopitéka.

Vědecký svět teď čeká důležitý úkol

Autoři zmíněné studie proto na základě těchto znaků usuzují, že kostra Little Foota nepatří ani druhu Australopithecus africanus, ani Australopithecus prometheus. Domnívají se, že nalezená kostra patří úplně jiné, samostatné vývojové linii. Ta ale doposud nebyla popsána. Nález z Jihoafrické republiky, za kterým z velké části stojí náhoda, tak může znamenat průlomový objev v evoluci člověka.

Zdroje: Studie American Journal of Biological Anthropology, The Guardian, e15