Výhružky a nenávist mezi herci: Temné zákulisí Pyšné princezny, které konečně vyplavalo na povrch

Možná ji znáte skoro nazpaměť. Na začátku nic nejde podle plánu, ale při závěru má člověk chuť věřit, že všichni lidé se mohou změnit a že na nás všechny někde čeká ta pravá láska. Jenže tahle rozněžněnost jen zakrývá, za jakých temných okolností Pyšná princezna vznikla.

Pohádka z roku 1952 je dnes sváteční jistota. Jenomže když se podíváte pod povrch, začne z ní vystupovat něco temného, co není tak docela pohádkové. Ne, nejde o žádné laciné skandály. Spíš o směs náročných lokací, otisku padesátých let a emocí, které se na place i mimo něj měnily v něco mnohem ostřejšího, než by odpovídalo pohádkovému prostředí.

Místo, kde se netočí lehce. Maximálně něco jako V zajetí démonů

Jedna z nejznámějších lokací je Dolský mlýn v Českém Švýcarsku. A právě k němu se váže pověst, která by se spíš hodila pro točení hororu než pohádky. Podle legendy která se vypráví už od třicetileté války tu mleli mouku staří manželé, jejichž syn se po letech vrátil z fronty tak změněný, že ho nepoznali. Hrál si na cizince, aby rodiče překvapil, jenže tím si podepsal rozsudek. V noci ho prý mlynář s manželkou ze strachu zabili. Když ráno zjistili, kdo to byl, zešíleli a spáchali sebevraždu.

Od té doby prý v mlýně straší. Dnes je z něj ruina, ale pověst přežila a dává místu úplně jiný nádech. A lokace v téhle pohádce vypovídají i o jiných nepěkných věcech. V Českém Švýcarsku byl kvůli natáčení stržen hotýlek vedle mlýna a samotný Dolský mlýn filmaři během práce výrazně poničili. Výsledek na plátně vypadá něžně, ale zásah do místa byl nešetrný.

Padesátá léta byla v příběhu i za kamerou

Pyšná princezna vznikla v době, kdy film nebyl jen zábava. Snímky hodně vypovídaly i o své době. Důraz na pracovitost, skromnost a „lidového“ hrdinu není v pohádce náhodou. A že si toho všímali i tehdejší kritici, dokazuje jedna až absurdně přísná výtka: dobové recenze se dokázaly pohoršovat nad tím, že dívky na louce špatně hrabou seno.

Kritici nechápali, jak režisér může projevit takovou „technickou neznalost“ základní zemědělské práce socialistické společnosti. Dnes to zní komicky, tehdy to byl vážně míněný argument.

Když se pohádka změnila v bitevní pole vztahů

A teď to, co se do pohádky málo kdy promítne. Zatímco na plátně se buduje láska, v zákulisí se postupně rozjížděl konflikt, který měl mnohem ostřejší hrany.

Princezna Krasomila byla v té době vdaná za básníka Pavla Kohouta a jejich manželství komunisté využívali jako výkladní skříň, „vzor pro mládež“. Jenže během natáčení mezi herečkou a představitelem krále Miroslava přeskočila jiskra i mimo kameru. Jakmile se o románku dozvěděl Kohout, měl milencům vyhrožovat, a dokonce napsal divadelní hru, v níž chtěl vzkázat, že kdo zradí soudruha, nebude váhat zradit ani vlast. Tady už nejde o drobnou žárlivost. Tady se osobní věc přelila do ideologie a veřejného tlaku.

Krále Miroslava hrál Vladimír Ráž. A jeho život v době natáčení rozhodně nepřipomínal pohádku.

Tragédie, která přišla krátce po sobě

Ráž během období natáčení prožil i osobní ránu, kterou si člověk nechce ani představovat. Krátce po sobě mu zemřel půlroční syn Dávid a také jeho matka. Teď se na pohádku podívejte znovu. Možná uvidíte, že to, s jakým klidem a jistotou na plátně pan Ráž působí, má svůj hlubší důvod. Za některými jeho pohledy asi spatříte něco mnohem opravdovějšího než jen herecký výkon.

Pohádka, která dodnes drží pohromadě

Možná je právě tohle důvod, proč se Pyšná princezna stala tak oblíbenou pohádkou. Protože pod jejím jemným povrchem je zvláštní směs poctivého řemesla, silné doby a lidských příběhů, které nejsou ani trochu idylické. Možná to všechno vyvěrá z pozadí skrze kameru až k nám divákům.

Zdroje: csfd.cz, medium.seznam.cz, kafe.cz