Jména, která v Česku působí „majetně“. Nejčastěji se objevují v rodinách manažerů a právníků

Někteří rodiče dají dítěti jméno podle babičky, jiní podle oblíbeného herce. A pak jsou ti, kteří jméno vybírají spíše jako vizitku do budoucnosti. Právníci a manažeři vědí, že jméno ovlivňuje život jejich dítěte víc, než by si mnozí chtěli přiznat. Proto nevolí Honzy a Pepíky. 

Už jen ze jména dítěte dokážete kolikrát odhadnout, jakou práci dělají jeho rodiče. Jména samozřejmě nejsou náhodná, rodiče je obvykle nevybírají jen podle toho, jak zní. Vybírají je podle toho, jak se jim líbí i jak si přejí, aby ostatní vnímali jejich dítko. 

Právníci, manažeři, lékaři a obecně lidé z vyšších společenských vrstev mají odlišné preference než zbytek populace. Nevolí Pepíky, Honzy ani Kuby. Volí jména, která zní mezinárodně a která působí, jako by jejich majitel měl mít automaticky náskok před ostatními.

Jméno z advokátní kanceláře

Sebastian je v Česku v posledních dvaceti letech čím dál oblíbenější. Dřív ho tu téměř nikdo nebral v potaz, dnes ho nosí tisíce chlapců. A víte, kde ho najdete nejčastěji? V Praze, Brně a dalších velkých městech. Nejčastěji je tomu tak v rodinách, kde oba rodiče mají vysokou školu nebo kde se doma mluví nejen česky.

Jméno pochází z latiny, má mezinárodní charakter a nese v sobě něco, čemu se říká prestiž. Když slyšíte jméno Sebastian, nepomyslíte na chlapce z vesnice, který hraje fotbal na hřišti za hospodou. Spíš vidíte chlapce, který chodí na soukromou školu a o prázdninách jezdí s rodiči do Monaka.

Proč si ho právníci a manažeři oblíbili? Protože Sebastian zní dobře všude, v Praze, v Londýně i v New Yorku. Nemusíte ostatním vysvětlovat, jak se píše nebo vyslovuje. A pro rodiče, kteří chtějí, aby jejich dítě uspělo i za hranicemi, je to rozhodně plus.

Původ jména Sebastian je v řeckém slově „sebastos“, tedy „vznešený“ nebo „ctihodný“. V Česku jich máme přes čtyři a půl tisíce. To není počet jako u Jakuba nebo Jana, ale také to není jméno, které by nikdo neznal. 

Jméno, které nepotřebuje háčky ani čárky

Oliver je další jméno, které si našlo cestu do srdcí úspěšných rodičů. Nemá háčky, nemá čárky, nemá zkrátka nic, co by komplikovalo život v zahraničí. A přesně v tom spočívá jeho síla. Jméno Oliver vnímají lidé jako moderní a západní. 

Kdo volí Olivera? Většinou rodiče, kteří zažili život v cizině. Studovali třeba v Anglii, pracovali v Německu nebo měli projekt kdesi v Austrálii. A moc dobře z toho důvodu vědí, že jméno s čárkami a háčky vám život v zahraničí určitě nezjednoduší. 

Původ jména Oliver je starofrancouzský, později rozšířený v britském prostředí. Často se spojuje s latinským termínem „Olivarius“, což znamená „sázeč olivovníků“, nebo přímo s latinským slovem určeným pro olivu. Časté je opět zejména v Praze a velkých městech. 

Krátké, jasné, noblesní

Hugo je jméno, které má v sobě něco výjimečného. Je krátké, snadno zapamatovatelné a přitom nese silnou vazbu na evropskou literaturu a kulturu. Viktor Hugo, slavný francouzský spisovatel, je jen jedním z důvodů, proč toto jméno zní vzdělaně a noblesně.

Kdo dává dítěti jméno Hugo? Rodiny s knihovnou plnou kožených vazeb, s prázdninami v Provence a s právnickou firmou, kterou vedou už po několik generací. Hugo je očividně jméno pro elitu. Podle statistik nosí toto jméno v Česku přes šest set lidí. To z něj činí poměrně vzácnou volbu. 

Jméno Hugo pochází z německého „hugu“, což značí „mysl“ nebo „ducha“. Překládá se jako „duchaplný“ nebo „myslitel“. A tohle je přesně ten prodejní argument pro ambiciózní rodiče. Chtějí chytré, vzdělané a úspěšné dítě, takže Hugo je skvělým začátkem, jak jít osudu naproti. Domácí podoby jako Hugi nebo Hugoun sice podle mnoha zdrojů existují, ale používá je jen málokdo.