Ve staré matrice ze 17. století se objevilo krásné české jméno. Dodnes ho nosí přes 22 tisíc lidí

Nahlédnutí do starých matrik je vždycky speciálním okamžikem. Člověk otevře zažloutlé stránky, písmo je místy sotva čitelné a inkoust se rozpíjí do papíru, který pamatuje jiný svět. Nejsou tam žádné fotografie, žádné příběhy, jen jména, data a poznámky psané rukou, která už dávno opustila tento svět. Objevilo se tam krásné jméno, které lidé stále nosí. Jen v trochu jiné podobě.

Když se člověk probírá zápisy ze 17. století, rychle zjistí, že jména tehdy zněla jinak. Byla delší, slavnostnější, často psaná latinsky. A přesto z nich občas vykoukne něco, co nám zní povědomě. Něco, co bychom klidně slyšeli i dnes na dětském hřišti nebo ve školní třídě. Možná to za našich mladých let běžné nebylo, ale teď se taková jména zase vrací do módy.

Jméno, které je podle starých výkladů „darem od Boha“

Právě takové jméno se objevuje v jedné z matrik z druhé poloviny sedmnáctého století. Zapsané pečlivým písmem, bez zdobení, mezi desítkami dalších křestních jmen. Na první pohled možná nenápadné. Jenže když se člověk zastaví a přečte si ho pozorně, dojde mu, že tohle jméno přežilo staletí téměř beze změny.

Jméno je navíc napsané latinsky, ale i tak ho oko Čecha bez problému přečte. Jménem, které se objevilo, je Mathias. Tehdy zcela běžné u dětí sedláků, řemeslníků i měšťanů. Teprve o pár řádků níž, v dalších stoletích, se z Mathiase stává jméno, které známe dnes. Matěj, případně Matyáš. Dvě podoby jednoho jména, které se u nás udrželo neuvěřitelně dlouho. A co je možná ještě zajímavější, nikdy úplně nezmizelo.

Bible se nezapře

Matyáš patří mezi jména, která mají silný biblický původ. V Novém zákoně se objevuje apoštol Matěj, který byl zvolen na místo Jidáše. Právě díky tomu se jméno rozšířilo po celé Evropě a zakořenilo i v českých zemích. V různých podobách, ale s podobným významem. Ten je prostý – znamená člověk, který je Božím darem. Jedním z nejvýznamnějších nositelů tohoto jména byl slavný Matyáš z Arrasu, stavitel, kterému vděčíme například za katedrálu sv. Víta na Pražském hradě.

Lidé možná znají více Petra Parléře, který stavbu převzal a plány upravil, ale byl to právě francouzský architekt Mathieu, kdo její stavbu ve 14. století započal. Nadšenci do dějepisu budou jistě znát i jméno Matyáš Korvín, který byl ve své době jedním z nejmocnějších panovníků střední Evropy. Zasloužil se také o rozkvět renesance v Uhersku.

Zas a znovu je tu zpět

Dnes se jméno Matyáš znovu objevuje mezi oblíbenými jmény pro chlapce. A není to žádná novinka posledních let. Matěj i Matyáš se u nás dlouhodobě drží v oblibě. Podle statistického úřadu ho dnes nosí ještě desítky tisíc lidí. Není tedy vůbec vzácné, ale zároveň nepůsobí tuctově.

Když se člověk podívá do starých zápisů, rychle zjistí, že Matyáš nebyl jediným jménem, které se dochovalo dodnes. Jen patří mezi ta, která zvládla přežít změny jazyků, režimů i společenských zvyklostí. Zatímco některá jména z matrik zmizela úplně, jiná se jen proměnila.

Pojmenujte své miminko

Asi nikoho nepřekvapí, že dříve existovali lidé jménem Alžběta, zapisovaná jako Elisabetha. Nebo Václav, který se v matrikách objevuje jako Wenceslaus. Jakub se měnil na Jacobus, Jan na Joannes. Taková jména jsou s námi tisíciletí a jejich podoba se sice mění, ale minimálně.

Pak jsou tu ale jména, která dnes znějí téměř exoticky. Vavřinec, tehdy Laurentius. Voršila, zapisovaná jako Ursula. Ta dnes nosí už jen desítky nebo stovky lidí. Přitom v minulosti šlo o zcela běžná jména, která měla své místo v každé vesnici. Jestli proto hledáte originální jméno pro vaše miminko, pak volte tahle dvě.

Dochovalo se jako tradice

Právě kontrast mezi jmény, která přežila, a těmi, která se vytratila, dělá ze starých matrik tak zajímavé čtení. Ukazují, jak se mění vkus, móda i hodnoty. A zároveň připomínají, že některá jména mají neuvěřitelnou výdrž. Matyáš je jedním z nich. Jméno, které se objevovalo v matrikách před více než třemi sty lety, a přesto ho slyšíme i dnes. Možná v trochu jiné podobě, možná s jinou výslovností. Ale pořád je tady. Jako by k českému prostředí patřilo prostě odjakživa.