Dnes večer půjde brzy spát jen blázen. Na ČT2 vysílají film, který vám nedovolí zamhouřit oči

Dnešní pozdní večer se ponese v duchu opravdové kvality. Ne nadarmo se říká, že sedmdesátá léta patří ve francouzské kinematografii ke zlatým a dnešní snímek je toho důkazem.

Válečné téma je ve filmu celkem vděčné a snad neexistuje stát, který by ho alespoň jednou nějakým způsobem nezpracoval. Tento film je však mnohem zajímavější, protože kromě krutostí, které s sebou nesla druhá světová válka, líčí i osudy muže, který se vydává na cestu osobní pomsty. A už teď vám mohu slíbit, že bude pořádně krvavá.

Z lékaře zabijákem

Hlavní postavou je lékař Julien, který je typickým pacifistou. Je věřící, ve svém povolání ctí život a je ze zásady nekonfliktní. I svým vzezřením působí spíš jako postarší účetní než nějaký neohrožený hrdina, což se v průběhu filmu výrazně změní. Ale nepředbíhejme. Julien má krásnou ženu a malou dcerku, a protože je chce uchránit před německými útoky, vypraví je na svůj zámeček mimo město. Když po čase dorazí z města, zkontrolovat, jak se jim daří nalezne vyvražděnou celou vesnici a mrtvá těla své dcery i manželky.

Okamžik, který všechno změnil

V tu chvíli se film zlomí do, řekněme, dalšího temnějšího dějství, ve kterém si hlavní hrdina nebude brát servítky. Po několika velmi intenzivních scénách, kde si představuje, co musela jeho rodina, a primárně jeho žena, prožít za muka se rozhodne vzít situaci do svých rukou a pomstít se všem, kteří se na této hrůze podíleli. Ve sklepeních najde svou starou pušku a s využitím brilantní znalosti složitého systému podzemních chodeb a schodišť začne systematicky likvidovat celou německou jednotku.

Graduje do poslední vteřiny

S velkou nadsázkou by se dalo říct, že druhá polovina filmu připomíná dospělou a dost krutou verzi snímku Sám doma. Jeden muž, jeden dům a vetřelci uvnitř, kteří netuší, do čeho jdou a co na ně kde čeká. Jenže tohle bohužel není komedie a na konci filmu všechno nedopadne magicky dobře. Strasti války jsou hmatatelné v každé minutě a celých 97 minut filmu nepoleví, takže jsme na konci naplněni opravdu intenzivním zážitkem.

Opravdu není pro děti

Je dobré vědět, že Stará puška není jenom výplodem scénáristů, ale je inspirovaná příběhem, který se skutečně za druhé světové války stal. Snímek je natolik autentický a lpí na těch nejmenších detailech, že získal hned čtyři ocenění César, z nichž dvě jsou za nejlepší film a nejlepšího herce.

O hlavní roli se přitom původně jednalo i s jinými adepty, někteří ji ale odmítli právě kvůli tvrdosti tématu. A je určitě fér říct, že tohle rozhodně není film pro děti ani dospívající, protože obsahuje velmi drsné a psychicky náročné scény krutosti vojáků na civilistech, zejména na ženě hlavního hrdiny a ani ostřílenému divákovi se na to nekouká snadno.

Válečná dramata sklízí chválu

Když se mluví o filmech, které člověka po zhlédnutí nechají chvíli jen sedět a mlčet, často se stočí konverzace k pravděpodobně jednomu z těch nejlepších žánrových počinů a tím je Schindlerův seznam. Tenhle snímek neukazuje válku jako bojovou podívanou, ale jako systematické ničení lidských životů, ale i jejich zachraňování statečnými jednotlivci.

Podobně působí i Pianista, který sleduje příběh famózního hudebníka, který se snaží přežít obsazenou Varšavu, zatímco kolem něj mizí svět, jaký znal. Film je velmi bolestný, plný beznaděje a svým perfektním zpracováním si na filmové databázi vysloužil celých 88 %.

Dnes na České televizi

Stará puška je těžké lidské drama o tom, co válka udělá s obyčejným člověkem, když mu vezme všechno, co má. Zároveň je to ale i příběh o hrdinství jednotlivce, který se zaslouží o malá vítězství, která mají váhu, byť to v těch obrovských prohrách působí nicotně. Tenhle snímek s vámi zůstane ještě několik dní po zhlédnutí a připomene vám, jaké útrapy a zmar válka přináší. Dnes, 1. února, nalaďte ve 21:35 druhý program České televize a věřte, že o silný zážitek je postaráno.