Níže už snad ani nejde klesnout. Novinka od české režisérky dostává pořádně za uši, na ČSFD má jen 12 %

Jsou filmy, u kterých tak nějak tušíte, že budou hrozné. Ještě dřív, než se vůbec dostanou ven. Většinou nejde o scénář, i když to se někdy člověk také chytá za hlavu, ale často vám spíš stačí jedno jméno. Jméno režisérky, které je asi nenávratně spojeno s dnem českého filmu.

Česká kina čas od času uvedou snímek, který vzbudí otázku, jak vlastně celý proces tvorby filmu probíhá. Ne proto, že by byl výstřední nebo experimentální, ale protože působí, jako kdyby ho natočil někdo, kdo snad v životě nedržel v ruce kameru. Jako by chyběl moment sebereflexe, kdy by si někdo řekl, že některé věci prostě nedávají absolutně žádný smysl. Tato režisérka budí dojem, že buď chce schválně lidi obtěžovat svou tvorbou, nebo snad nikdy neměla ani příležitost být v jakékoli společenské interakci. Protože filmy, které tvoří, už snad nemůžou být horší. Jen chci upozornit, že se nebavíme o studentském filmu.

Kde na to bere finance a kuráž

Tentokrát se mluví o nové „romantické“ komedii, která se snaží působit lehce a svěže, ale ve výsledku připomíná sled nahodilých scének bez vnitřní logiky. O ději se snad ani mluvit nedá, postavy jednají nelogicky a humor často míří někam, kde se divák spíš chytá za hlavu než za břicho. Je to takové to chytání se za hlavu, kdy nevíte, co se sebou.

Zarážející je, že nejde o žádný debut ani o náhodný experiment. Bavíme se tu o renomované režisérce, která, kdo ví jak, stále získává finance na to, aby natočila jeden horší film za druhým. Její filmy se běžně pohybují kolem 12 % na české filmové databázi a jakmile uvidíte pár z nich, je vám hned jasné proč. Kritika u nich opakovaně upozorňovala na podobné problémy: nesourodý scénář, slabé vedení herců, technickou nevyzrálost. Přesto se tyto rysy znovu objevují, jako by se z předchozích reakcí nikdo nepoučil.

Sama režisérka se několikrát vyjádřila, že komentáře raději nečte. Rozumím tomu, já sám bych si přečíst jednu z takových recenzí a nebylo by mi z toho dobře. Jenže jak se chcete poučit ze svých chyb, když se chováte tak, že žádné neděláte, anebo pro ně vždy najdete nějakou omluvu? Teď se konkrétně bavíme o filmu Láska na zakázku.

Velkolepá zápletka s hlavní hrdinkou Evou

Příběh sleduje Evu, zaměstnankyni reklamní agentury, která řeší bizarní požadavky klientů a zároveň prožívá romantickou linku s hypnoterapeutem. Hlavní postavu Evu ztvárnila, kdo jiný než Eva Toulová, režisérka filmu osobně, dámy a pánové. Místo komedie ale vznikl film, který vypadá jako ty nejhorší scény ze studentských filmů poskládané dohromady. To není nadsázka, celý film je totiž složený ze scének, které nevypadají, že spolu nějak hlouběji souvisejí.

Snad všichni se shodují na tom, že snímek působí amatérsky. Kamera je často statická, záběry postrádají promyšlenou kompozici a herecké výkony zůstávají bez vedení. Místy to vypadá, že herci dostali zákaz jakékoli improvizace a mají se striktně držet scénáře. Ten pro paní Toulovou nejspíš napsaly děti z mateřské školky. Dialogy znějí nepřirozeně a některé scény připomínají spíš improvizované výstupy než filmové sekvence. Technická stránka navíc budí dojem, že se šetřilo prakticky na všem. A to se režisérka nechala slyšet, že na filmech prodělává.

Místo filmu dlouhá reklama

Výrazným terčem kritiky je také okatý product placement. Tady máme odpověď na otázku, kde se na takové filmy berou finance. Reklamní sdělení se objevují téměř v každé scéně, často zcela bez souvislosti s dějem. Místy to působí tak, že samotný příběh slouží jen jako záminka k tomu, aby bylo kam umístit loga, značky a konkrétní produkty. I když já osobně bych třeba nechtěl, aby moje značka byla s takovým filmem spojována.

Nechci se dotýkat herců, kteří ve filmu vystupují, ale je potřeba říct jedno. Herecké obsazení zahrnuje řadu známých jmen. O to víc překvapí, že i zkušení herci zde působí bezradně. Ale i kdyby podali životní výkon, tenhle film už nezachrání. Hlavní postava je totiž zdaleka nejhorší.

Obdivuhodně obdivuhodné

Jedno se musí režisérce nechat. Vypadá to, že má nezlomnou vůli a jen tak se nevzdá. I přesto, že ji všichni kritizují (a že mají proč), tvrdě pracuje na tom, aby natočila film, který možná jednou dosáhne nějakého rozumného úspěchu. Osobně si nemyslím, že by svou kariéru měla pověsit na hřebík. Obdivuhodné je i to, že dokáže sehnat finance na natáčení a že se jí povede přesvědčit známé herce, aby s ní spolupracovali. Možná by jen neměla pracovat tak tvrdě, ale občas trochu chytřeji a poučit se ze svých chyb. Ne slepě věřit, že jednou svou smůlu zlomí.

Zdroje: csfd.cz, irozhlas.cz, novinky.cz