Od tohoto dne bude v televizním vysílání vše jinak: Experti zveřejnili klíčové datum pro rok 2026

Všimli jste si někdy toho, jak moc se změnil obraz v televizi. Teď nemluvím o žádném nastavení, ani vizuálních efektech ha filtrech. Zatímco dřív bylo jasné, že to, co vidíme, někdo natočil, sestříhal a pustil do vysílání, dnes už to není tak jednoduché. Technika šla kupředu a my dneska často nemusíme ani poznat počítačové efekty ve filmu. Začali si toho všímat i odborníci a teď se chystá změna, jak věcem dát trochu lepší řád.

Možná to znáte. Díváte se na reportáž, ukázku nebo krátké video a něco vám na tom nesedí. Hlas jako by neseděl do obrazu anebo je to právě obraz, který je zvláštně dokonalý. Asi vás jako první napadne, že to přehnali v produkci, nebo že máte zpožděný obraz. Ale přesně tohle je detail, který teď začal zajímat i evropské zákonodárce.

Televize už dávno není jen o kameře a mikrofonu

V posledních letech se umělá inteligence nenápadně vkrádá i do televize. Není to jen tak, že by to ulehčilo práci produkci. Často AI právě produkci vlastně zajišťuje. Vytváří tak hlasy nebo dokonce celé scény. Nejvíce je umělé inteligence využíváno v reklamách. Některé menší pojišťovny nebo srovnávače mají dnes reklamy čistě tvořené v AI.

Jakmile jde o celé reklamy, tak to často pozná mnoho z nás. Když jde ale o scény, nebo změnu hlasu, je to spíš už na odborníka. A právě to se má změnit. Evropská unie totiž schválila takzvaný AI Act, soubor pravidel, který má jasně vymezit, kde a jak se může umělá inteligence používat. A jedno z jeho ustanovení míří přímo na obsah, který konzumujeme každý den. Týká se médií, online platforem i televize.

Datum, které nebude jen formalitou

Klíčovým okamžikem má být 2. srpen 2026. Od tohoto dne budou muset být podle evropských pravidel jasně označeny všechny materiály, které byly vytvořeny nebo výrazně upraveny pomocí umělé inteligence. Týká se to videí, zvuku, obrázků i textů, pokud by mohly uvést diváka v omyl. Tady je otázka, jak se bude posuzovat, do jaké míry je to uvěřitelné a do jaké ne. Obecně animované scény by se měly těmto pravidlům vyhnout, ale naopak to, co se tváří jako realita bude muset přiznat barvu. Má jít o viditelné a srozumitelné označení.

Když se nad tím zamyslíme, dává to smysl. V dnešní době plné informací se totiž může snadno stát, že se pomocí AI vytvoří video, které bude schválně diváka klamat. Může se tak snadno stát, že se ve videu objeví třeba významné osobnosti dnešní doby a budou nám tvrdit i něco co nemusí být pravda. Právě proti těmto situacím má regulace bojovat. Evropská komise to popisuje jako otázku transparentnosti. Divák má mít právo vědět, zda sleduje autentický záznam, nebo výstup technologie. Ne proto, aby se AI zakazovala, ale aby bylo jasné, co je co.

Proč se to řeší právě teď

Důvod je prostý. Technologie je rychlejší a schopnější než naše schopnost rozlišovat skutečnost od umělé reality. Deepfake videa, syntetické hlasy nebo generované obličeje dnes dokážou zmást i pozorného člověka. A v prostředí televize, kde má obraz stále velkou váhu, to může být problém. Nejen z hlediska důvěry, ale i odpovědnosti.

Podle Evropského parlamentu je právě mediální prostor jedním z míst, kde může neoznačený AI obsah způsobit největší škody. Nejde jen o zpravodajství. Týká se to dokumentů, publicistiky, ale i zábavných pořadů, kde může být realita úplně jiná anebo naopak lehce pozměněná tak, že to běžný člověk nepozná.

Co to udělá s televizním vysíláním

Pro běžné diváky mezi námi se možná na první pohled nic dramatického nestane. Pořady poběží dál, seriály budou mít další díly. Jen se začnou objevovat nové informace. U videa, které vzniklo pomocí AI, se objeví upozornění. U hlasu, který nebyl namluven skutečným člověkem, to samé.

Pro televize to ale znamená zásadní změnu pracovních postupů. Budou muset přesně evidovat, kde umělou inteligenci použily. A také se rozhodnout, zda jim to za to stojí. Někde totiž může označení narušit iluzi, na které je pořad postavený. Zároveň se nám pak může začít zdát, že pořadům, kde AI použili, se nedá věřit. Což automaticky nemusí být pravda.

Tichá změna, která změní vnímání

Možná si to dnes ještě neuvědomujeme, ale právě tenhle zákon může změnit způsob, jak televizi vnímáme. Zvykli jsme si brát obraz jako důkaz něčeho, co se stalo. AI Act do toho vnáší malou, ale důležitou pochybnost. A učí nás dívat se pozorněji. Nejde o strašení ani o konec televize, jak ji známe. Spíš o návrat k jednoduché otázce. Kdo to vytvořil. Člověk, nebo stroj. A od léta 2026 by na ni měla být odpověď vždycky jasná.

Zdroje: digital-strategy.ec.europa.eu, peytonlegal.cz, debevoisedatablog.com