Měl to být český horor roku: Film nakonec propadl s 11 % na ČSFD a skončil mezi 19 nejhoršími v historii
Česká hororová scéna nikdy nebyla zvlášť rozvinutá. Naskytlo se pár slušných pokusů, spousta průměru a pak občas něco, co se vymyká úplně mimo běžnou škálu hodnocení. Bratři Tomáš a Honza Kučerovi se rozhodli tento stav změnit a natočit první český slasher.
Slasher je hororový subžánr, kde maskovaný zabiják systematicky odstraňuje jednu postavu za druhou. Pravidla žánru stanovily americké horory z osmdesátých a devadesátých let, především Halloween, Pátek třináctého a pozdější Vřískot Wese Cravena. Kučerovi se jimi inspirovali tak důkladně, že recenzenti film označili za přímé přepisování Vřískotu, ale bez jakékoliv ironie, nadhledu nebo filmařského umu.

Tomášovi bylo při natáčení sedmadvacet let, scénář napsal bratr Honza, který si zároveň zahrál jednu z hlavních rolí. Příběh se odehrává v městečku Petrovice, kde maskovaný vrah v rybářské pláštěnce postupně likviduje studenty střední školy. Hlavní obětí i podezřelou zároveň se zdá být studentka Karin, jejíž rodiče byli zavražděni osm měsíců před začátkem děje.
Obsazení, které si žádá vlastní článek
Kučerovi se rozhodli do projektu přizvat jména, která by na podobný film za normálních okolností nepomyslela. Vedle režisérových kamarádů a naprostých amatérů se v Posledním výkřiku objevili divadelní herci Miloslav Mejzlík a René Přibil, televizní tváře Dana Morávková a Petra Horváthová a reality show osobnosti Miro Šmajda s Petrem Machalou.
A pak tu bylo ještě jedno jméno, které celý projekt dostalo na titulní stránky bulváru. Největší fotografii na plakátu a nejprominentnější místo v marketingu dostala Iveta Bartošová. Na oficiálních stránkách filmu bylo pyšně uvedeno, že hraje hlavní roli, přestože je na plátně vidět přesně prvních pět minut, po nichž je její postava zlikvidována.
Postava se jmenovala ředitelka Perlová, což někteří recenzenti považovali za záměrný odkaz, ale takovou sofistikovanost od tvůrců nikdo moc nečekal. Bartošová svou postavu dokonce vůbec nenadabovala. V postprodukci ji namluvila herečka Simona Vrbická, stejně jako tomu bylo v hororovém filmu Svatba upírů z roku 1993.
Nebyla jediná. Petra Machalu nadaboval Alexandr Postler mladší, tajemnému vrahovi propůjčil hlas Jiří Kalužný a policistovi na telefonu filozofující Václav Kopta.
Co se dělo na plátně
Poslední výkřik měl slavnostní premiéru druhého srpna 2012 v pražském kině Atlas. Zároveň jeho uvedením zahájila vysílání česká kabelová stanice Horor film. Obraz byl podle recenzentů často neostrý, rozlišení nedostatečné a na velkém plátně byl obraz nepříjemně zrnitý. Herectví amatérů bylo dle jejich slov křečovité.
Profesionální herci ze zoufalství podle recenzentů hráli i vedlejší role, jako by šlo o velkou divadelní premiéru. Příběh se pohyboval na hranici snu. Škola je v závěrečné scéně zamčená, takže hrdinka nemůže utéct, jenže vedlejší postavy se tam průběžně objevují a mizí, jako by teleportace byla součástí normálního života.
Hlavní představitelce Ireně Máchové bylo v době natáčení jednatřicet let, přesto hrála středoškolskou studentku. Policejní ústřednu představovala kancelář soukromé firmy a střední škola byla ozdobena kresbami zjevně pocházejícími ze základní školy.
ČSFD řeklo vše, co říct potřebovalo
Diváci si na film udělali jasný názor velmi rychle. Na ČSFD Poslední výkřik získal hodnocení jedenáct procent. Pro srovnání, filmy pod třiceti procenty jsou považovány za výrazně podprůměrné. Jedenáct procent film pevně usadilo na dně české kinematografie, kde si od té doby spokojeně leží a pravidelně se objevuje v žebříčcích nejhorších tuzemských filmů vůbec.

Divácké recenze jsou čtením, které stojí za to. Jeden uživatel napsal, že film je špatný ve všech ohledech a každém detailu, a označil to za svým způsobem obdivuhodný výkon. Jiný přirovnal Mira Šmajdu k českému Tommymu Wisseauovi, tvůrci legendárně špatného amerického snímku The Room.
Další hodnotil, že dno české kinematografie je zase o kus hlubší. Někdo přiznal, že vydržel jen čtyřicet minut, ale přesto se cítí schopný ostatní před touto podívanou varovat.
Zdroje: csfd.cz, magazin.aktualne.cz, cs.wikipedia.org
