„Je to ponižující a zbytečné.“ Češi si stěžují na pořad, který se objevil ve vysílání

Každou chvíli přinese televize něco nového a část diváků to přivítá s otevřenou náručí. Jenže ne každý formát ten jásot sklidí. V poslední době se na sociálních sítích i v komentářích pod televizními weby množí hlasy lidí, kteří jsou z jednoho konkrétního typu pořadů upřímně rozčarováni. 

Vadí jim tón, vadí jim obsah a někteří mají pocit, že je televize bere za hlupáky. Prý je to ponižující. 

Telefon do ruky, peněženku na stůl

Je pozdní večer, roztahujete se na gauči s šálkem čaje a na obrazovce se vynoří moderátor s úsměvem nalepeným od ucha k uchu. Oznamuje, že právě teď máte šanci vyhrát slušnou sumu peněz. Stačí zavolat na zobrazené číslo a odpovědět na otázku. Přitom každou chvíli opakuje: linka je volná, čas ubíhá, volejte. 

Tohle je fungování telefonických televizních soutěží v kostce. Protože právě ony si v posledních měsících vysloužily pořádný příval kritiky. Divák zavolá nebo odešle SMS na číslo s vyšší sazbou, než bývá běžné, čímž se přihlásí do hry. Moderátor mezitím mluví, čeká, vybízí a znovu mluví, dokud mu nevyprší vysílací čas nebo dokud se nezaplní pokladnice z příchozích hovorů. 

Výherce nakonec bývá jeden, zatímco platících volajících mohou být stovky.

Záměrná jednoduchost je pastí

Otázky, které tyto pořady divákům servírují, mají jednu společnou vlastnost: jsou tak snadné, že si každý řekne, že tohle přece zvládne i v polospánku. „Doplňte chybějící slovo, uhádněte název zvířete, najděte výraz skrytý v řetězci písmen.“ Inu, často to jsou úlohy, které by zvládl i třeťák.

Právě triviálnost otázek je hlavní součástí obchodního modelu. Čím snazší hádanka je, tím více lidí uvěří, že mají výhru na dosah, a tím více telefonátů přijde. Jenže šance na to, že zrovna váš hovor moderátor skutečně zvedne a nechá vás si zasoutěžit, je přes veškerou zdánlivou dostupnost překvapivě malá. 

Hovorů přichází mnohem víc, než kolik jich studio stačí odbavit.

Tohle u nás není žádná novinka

Jasně, teď si asi řeknete, jakápak novinka, vždyť podobné soutěže u nás fungují roky. Jenže nové jsou vášnivé diskuze, které se k nim vztahují. TV Barrandov snad odjakživa patřila ke stanicím, které s telefonickými soutěžemi ochotně experimentovaly. Vypíchnout můžeme třeba pořad Rychlá hra. V souvislosti s ním jsou úsměvné i recenze na ČSFD, kde si soutěž přišla na pouhá čtyři procenta.

Velký britský skandál, který otřásl odvětvím

Aby bylo jasno, tohle není záležitost, která by se řešila jen v pár komentářích pod článkem. Ve Velké Británii se kolem roku 2006 rozjela aféra takového rozsahu, že zasáhla celý tamní mediální trh. Některé pořady záměrně blokovaly příchozí hovory, zatímco diváci platili za každý pokus o spojení. 

Jiné zveřejňovaly výsledky soutěže ještě předtím, než vůbec otevřely telefonní linku. ITV tehdy zaplatila v součtu obrovské pokuty a svůj soutěžní kanál ITV Play raději úplně ukončila. Pořad Quizmania, který fungoval na principu zdlouhavého natahování vysílání při minimálním počtu skutečně odbavených hovorů, rovněž skončil. 

Jednoduchý recept na plnou pokladnici

Telefonická soutěž patří k nejlevnějším pořadům, které lze ve studiu vyprodukovat. Stačí moderátor, který umí zaplnit hodinu mluveným slovem, jednoduchá grafika běžící na pozadí a fungující telefonní linka. Ve srovnání s náklady na průměrný seriálový díl jsou to doslova drobné.

A k tomu se přidávají příjmy z hovorů, které při slušné sledovanosti mohou být překvapivě zajímavé. V Česku zatím žádný pořad nevyvolal tak razantní zásah ze strany úřadů jako v Británii, ale to neznamená, že by diváci neměli být obezřetní. Ostatně na to upozorňují i komentující, kteří toto téma znovu otevřeli.

Narazili jste na podobný pořad? Klidně se pochlubte v komentářích, ať víme, jestli jste na linku zavolali, nebo jen nechápavě zírali na obrazovku.

Zdroje: tvtropes.org, en.wikipedia.org, csfd.cz