Mladší 40 let v tomto kvízu končí: Jarmilky, piják a dalších 8 věcí dnes pozná jen starší generace

Trabant zaparkovaný vedle chodníku, fronta na banány táhnoucí se přes půl ulice a toaletní papír, který byl tvrdý jak brusný papír. Tohle byl normální všední den v socialistickém Československu. Pamatujete na Tuzex, Igráčky nebo pojízdné prodejny? 

Tohle je kvíz, ve kterém mají mladší čtyřiceti let skutečně mizivou šanci. Ale i oni se dnes dozvědí něco, o čem se v učebnicích moc nepíše.

Socialismus měl dvě tváře

Každá generace má věci, které tvoří základ vzpomínek. Pro ty, kteří vyrůstali před rokem 1989, jsou to věci, které dnešní třicátníci znají jen z vyprávění nebo z retro výstav. Může to být mléko v igelitovém sáčku, sifonové lahve s bombičkami, hliníkové příbory. A fronty na cokoliv, co se toho dne objevilo v obchodě.

Část pamětníků na tu dobu vzpomíná s dojetím, na jistotu práce, levné nájmy a rajčata, která skutečně chutnala jako rajčata, protože vyrůstala ze skutečné hlíny a svítilo na ně opravdové slunce. Druhá část připomíná prázdné regály, strach z donašečů a nemožnost vycestovat jinam než do povolených destinací. 

Ono hodně záleželo na tom, kde jste žili, koho jste znali a jestli jste měli přístup k věcem, které ostatním chyběly. 

Bony, veksláci a sen jménem Tuzex

Tuzex byl pro hodně lidí synonymem nedosažitelného. Tento obchodní řetězec původně vznikl proto, aby cizinci mohli nakupovat za západní měnu, ale postupně se stal místem, kde se dalo koupit to, co jinde nebylo. Vypíchnout lze třeba džíny, zahraniční elektroniku, kosmetiku nebo určité potraviny.

Jenže platit se tam muselo tuzexovými korunami neboli bony. Ty se oficiálně daly pořídit jen za devizy nebo zlato, tedy za věci, které běžný člověk neměl. Výsledkem byl kvetoucí černý trh. Veksláci postávali u vchodů do Tuzexu a jeden bon prodávali obvykle za pět normálních korun. 

Kdo peníze na bony neměl, zašel aspoň „na čumendu“, tedy podívat se, co tam mají, povzdechnout si nad cenami a odejít s tím, že příště to snad vyjde. Džíny patřily k nejžádanějšímu zboží. V Tuzexu vycházely přibližně na třetinu měsíčního platu, což nebylo málo. 

Kdo je nesehnal, improvizoval, kupoval jiné kalhoty a doma je upravoval drátěným kartáčem nebo chemickými čistidly, aby aspoň trochu připomínaly západ. 

Vzpomínky na socialismus jsou u každého jiné. Jeden si pamatuje fronty, druhý pojízdnou prodejnu, třetí vůni tuzexového parfému. Nyní přichází šance zjistit, co z té doby zbylo konkrétně ve vaší hlavě.

Zdroje: kondice.cz, seznamzpravy.cz, kudyznudy.cz