Všechno je jinak. Nejoblíbenější pohádkový princ odhalil mrazivé trauma z dětství

Vysoký elegán s uhrančivýma očima a jemným přednesem nás svou přítomností na obrazovkách těší již více než čtyřicet let. Do povědomí veřejnosti se dostal nejprve rolemi princů v několika legendárních pohádkách a později zazářil v desítkách filmů všemožných žánrů. Od komedií po detektivky. Může se také pochlubit velmi bohatou divadelní kariérou. Dnes je znám hlavně jako jedna z hlavních hvězd Ordinace v růžové zahradě. V soukromí se však především v mládí herec potýkal s ohromným tlakem okolí, o kterém dlouho veřejně nemluvil. V dnešní době přemýšlí, jestli se jeho mladická očekávání od budoucnosti splnila.

Asi jednou z nejznámějších českých pohádek je snímek Princové jsou na draka režisérky Ivany Andrlové. Ten se divákům do paměti zapsal originálním příběhem, chytlavými písničkami Jaroslava Uhlíře a mimo jiné také hlavní mužskou postavou prince Honzy. Ten ve filmu staví zeď a zpívá slavnou píseň Dělání.

Ztvárnil ho charismatický herec, který se od té doby stal jednou z nejpopulárnějších tváří českého showbyznysu. Pro všechny, kteří pohádku viděli, je jasné, že řeč je pochopitelně o Janu Čenském. Ze slušného a jemného vystupování by málokdo uhodl, že si během života prošel velmi náročným obdobím, o kterém delší dobu nemluvil. I když byl za minulého režimu velmi populárním, stejně se aktivně účastnil do listopadových událostí.

Mládí v totalitě

Jan Čenský se narodil v roce 1961 v Praze. Toto období popisuje jako dobu hluboké totality. Jeho rodiče zažili První republiku a masarykovskou demokracii a malému Janovi o těchto letech často vyprávěli. Čenský tak odjakživa nosil v hlavě představu svobodné Prahy, o které toho tolik slýchal. Příjezd vojsk varšavské smlouvy v roce 1968 s hrůzou sledoval z příkopu v doprovodu několika kamarádů. Zážitek se mu nesmazatelně zapsal do paměti. V mládí se Jan intenzivně věnoval běhu, ve kterém velmi vynikal. V dobách dorostu byl dokonce druhý v republice.

Jeho srdce však nakonec nejvíce uchvátilo herectví a vystudoval tak pražskou konzervatoř. Tam ho učila například slavná herečka Jaroslava Adamová. A to se ukázalo jako správná volba, protože jako herec se navždy zapsal do dějin české kinematografie. Nikdy v životě také nezapomněl na traumatický zážitek ze dnů okupace. Proto se aktivně zapojil do událostí listopadu 1989. Byl dokonce jednou ze slavných osobností, které připojily svůj podpis k protirežimní petici Několik vět. „Všechny události v listopadu i v prosinci 1989 jsem společně s přáteli a kolegy prožíval velmi intenzivně. Byla to krásná doba,“ popsal Čenský.

Tlak stále trvá

Konec roku 1989 a následné měsíce byly podle něj dobou plnou nadšení. Z toho však prý všichni velice rychle vystřízlivěli. Podle herce ušla česká společnost ohromný kus cesty, ještě se však prý má na poli demokracie hodně co učit. Uznává, že nikdy nejde naplno splnit růžové představy revoluce, dle jeho slov však dnes žijeme v podivné a prazvláštní době. Je prý někdy velmi rád, že už není mladý.

Zároveň však Čenský uznává, že není politik a v některých věcech se úplně nevyzná. Děsí ho však například vývoj na Slovensku a jejich stále větší politická orientace na Rusko. Nedokáže se prý zbavit dojmu, že se všechno ještě zvrtne. V současnosti Čenský pracuje na romantické komedii z kuchařského prostředí Láska a její příchutě. Co si myslíte o jeho názorech na porevoluční vývoj?

Zdroje: iDnes, prahain.cz, zivotvcesku.cz