Nenápadný náramek, který nosila polovina babiček v Česku. Dnes má mezi sběrateli hodnotu 300 000 Kč

Ženy se zdobily vždycky. Čímkoliv. Možná, že první ozdobou vůbec byla jen květina ve vlasech. V marocké pouštní jeskyni Bizmoune odkryli archeologové nejstarší známé šperky: korálky z ulit mořských šneků, které vznikly před 142–150 tisíci lety. Těžko říci, ale určitě by šlo dohledat, čím to vlastně všechno začalo. Náhrdelníkem, náušnicemi, prsteny či náramky?

A právě u náramků se dnes zastavíme.  Stejně jako jiné šperky je i náramek doložen už ve starší době kamenné. Původně však nejspíš nesloužil jako ozdoba, ale jako magická ochrana před nepřáteli a zlými přírodními silami.

Kde nebylo zlato, stačila bižuterie

Od kostí, ulit, provázků a korálků se postupem času lidé dopracovali až k drahým kovům a drahokamům. Ty si pořizovaly především movité ženy; ty ostatní sahaly po bižuterii. Když nebylo zlato, byl alespoň mosazný kroužek. Když nebyla mosaz, byla bižuterie z Jablonce. A když nebyla ani ta, stačil kousek stužky, který šperk nahradil.

Některé babičky měly doma skutečné poklady, jiné jen jejich velmi zdařilé napodobeniny. Ale všechny je nosily se stejnou hrdostí. Protože hodnota ozdoby nespočívala jen v materiálu – běžné ženy většinou ani neprahly po zlatu či diamantech. Dobře věděly, že jde spíš o pocit „já jsem taky krásná“. A ten souvisel zejména s precizním zpracováním.

Krásné, ale bezcenné

Za zmínku stojí, že česká bižuterie z Jablonce si podmanila celý svět. Když se objevil stylový zlatý náramek, brzy byl na trhu i z obyčejného kovu a dobře zpracovaných sklíček. A tak není divu, že podobný styl náramků nosila polovina československých babiček. Ne proto, že by všechny měly doma zlatý kousek s drahými kameny, ale protože výrobci bižuterie dokázali ty vzácné šperky dokonale napodobit.

Byly jemné, nenápadné a nepůsobily zbytečně okázale. Byly decentní a hodily se pro každou příležitost. Když ovšem najdete v šuplíku po babičce náramek, který je pouhou bižuterií, můžete si ho nanejvýš schovat jako památku. Anebo ho nosit.

Poklad za statisíce

Kdybyste však narazili na šperk z drahého kovu, doplněný přírodními kameny, měli byste na pár let vystaráno. Takový zlatý náramek se 17 přírodními tanzanity, o hmotnosti 6,25 gramu, může dnes stát klidně přes 300 tisíc korun. Tenkrát by si ho babička připnula na zápěstí při té nejslavnostnější události. Dnes by ho nosila jen za doprovodu ochranky.

Náramky, které dnes sběratelé a starožitníci oceňují na statisíce, vypadají často docela obyčejně. Tenký zlatý pásek, jemné články, drobné kamínky, které se při správném dopadu světla třpytí.

Šperk jako vizitka doby

Za první republiky byl šperk symbolem elegance. Dámy nosily jemné zlaté náramky s barevnými kameny — ametysty, granáty, akvamaríny. Někdy šlo o rodinné dědictví, jindy o dárek od manžela, který chtěl ukázat, že „on na to má“.

Ale jak se dostal pravý šperk k chudším lidem? Někdy šlo o dar věrnému služebnictvu od panstva. I to se stávalo. Pak mohlo klidně dojít k tomu, že v šuplíku obyčejné chalupy skončil šperk, který by vám dnes sběratelé utrhli i s rukou.

Za totality se lesk schovával pod kabátem

V době, kdy se nesmělo příliš vyčnívat, se drahé šperky nosily opatrně. Zlato se schovávalo, bižuterie se nosila. Ale i tehdy vznikaly krásné náramky — české granáty, jablonecká bižuterie, stříbrné článkové náramky, které měly styl, a přitom nepoutaly pozornost. A zlaté šperky, které se dědily z generace na generaci, ležely doma v trezoru.

A dnes? Investice, která se třpytí

Dnes se z mnohých vzácných náramků staly investiční předměty. Sběratelé hledají originály, ruční práci, přírodní kameny a puncovní značky. A ceny rostou. Tanzanity, safíry, rubíny — to všechno má hodnotu, která se může vyšplhat do statisíců. Šperk, který nosila babička k nedělní hostině, může být dnes cennější než její nástěnné hodiny biedermeier z roku 1835.