V 17 letech ho znal celý národ jako kluka z Pelíšků. Dnes žije jako nenápadný chlapík z Brna

Česká komedie, která se stala velmi oblíbenou, mu rázem otevřela dveře do světa filmu. Tehdy mu bylo teprve sedmnáct a jeho tvář najednou znala celá republika. Dnes žije spokojeným životem a vypadá tak odlišně, že byste kolem něj na ulici nejspíš prošli bez povšimnutí. 

A víte co? On je s tím, zdá se, naprosto v pohodě.

Film, na který Češi nedají dopustit

Rok 1999 přinesl do kin příběh, který okamžitě zabodoval. Je jím komedie o dvou rodinách v jedné pražské vile v Košířích. Do kin přišlo přes milion diváků, snímek obdržel tři České lvy a hlášky z něj zná snad každý. Scénář prošel osminásobným přepisováním, jednou se dokonce ztratil přímo na place mezi rekvizitami a původně to měl být pouhý televizní film. 

Tenhle snímek dal šanci několika tehdy neznámým mladým tvářím. Režisér Jan Hřebejk měl při castingu neuvěřitelný instinkt a sestavil partu teenagerů, kteří dokonale zapadli mezi herecké hvězdy typu Miroslava Donutila, Jiřího Kodeta nebo Boleslava Polívky. Právě jeden z těchto mladíků se stal oblíbencem diváků, a přitom dnes vede naprosto jiný život.

Zakomplexovaný gymnazista nás dostal do kolen

Byl to mladík, který se zamiloval do spolužačky, kterou ovšem okouzlil úplně jiný chlapec. Tak trochu outsider se srdcem na dlani, který se svou neopětovanou láskou neuměl pořádně zacházet. Diváci ho milovali právě proto, že v něm viděli kus sebe. Kdo z nás také nebyl v pubertě aspoň jednou tím, kdo tahá za kratší konec? 

Jeho filmový otec ho driloval v duchu socialistického vlastenectví, maminka ho bránila a on se potácel někde mezi touhou po kovbojských botách ze Západu a zoufalými pokusy upoutat pozornost dívky, která o něj nestála. 

Celé natáčení probíhalo v létě roku 1998 na Barrandově a v modřanské sokolovně. Donutil s Polívkou prý na place neustále tropili žertíky, Jaroslav Dušek si vymýšlel vlastní repliky přímo na místě a panovala tam prý neskutečná pohoda. Pro tohoto teenagera to byl životní zlom, první opravdový film, ze kterého byl, jak sám přiznal, naprosto odvařený.

Z puberťáka filmovou hvězdou a zpátky k nenápadnému chlapíkovi z Brna

Řeč je o Michaelu Beranovi, rodákovi z Brna, který ve svých sedmnácti ztvárnil roli Michala Šebka. Na hereckou dráhu ho přivedl dramatický kroužek a později brněnská konzervatoř, kde studoval hudebně dramatický obor. Právě tam ho jednoho dne zaregistroval člověk z filmového štábu, a tenhle zdánlivě bezvýznamný okamžik mu nakonec změnil celý život. 

Na castingu v Praze musel zahrát emotivní scénu, ve které mu spolužačka oznamuje, že spolu nemohou chodit. Zahrál to tak přesvědčivě, že roli dostal. Sám později otevřeně přiznal, že mu po premiéře Pelíšků pořádně stoupla sláva do hlavy. Představoval si, jak bude cestovat z natáčení na natáčení a žít pohodlný život filmové hvězdy. 

Na divadle se kvůli tomu choval trochu povýšeně a procházely mu věci, které by mu jindy neprošly. Jenže těch rolí moc nepřišlo. Nějakou dobu se sice objevoval ve vedlejších rolích v různých filmech a seriálech, ale žádná z nich nedosáhla ani zlomku toho, co pro něj znamenaly Pelíšky. 

Televizní svět úplně neopustil

Beran po absolvování JAMU, kde vystudoval divadelní manažerství, zamířil rovnou do České televize. Postupně se vypracoval z pozice asistenta až do role, ve které řídí provoz brněnského televizního studia a má na starosti koordinaci celé výroby. 

Dnes žije na vesnici kousek za Brnem s manželkou a synem. Sousedé ho znají spíš jako muzikanta, který na místních akcích hraje s kapelou. Občas si nicméně zahraje alespoň v nějaké menší roli. A když se na něj podíváte dnes? Z toho zakomplexovaného teenagera je dospělý chlap kolem pětačtyřicítky, kterému léta přidala na klidu i sebevědomí.

 

 

 

 

 

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Příspěvek sdílený Josef Bouda (@josefbouda_kgrm)

Slyšeli jste jej někde hrát? Napište nám do komentářů. 

Zdroje: csfd.cz, blesk.cz, cs.wikipedia.org