Objevují se před každým filmem. Skutečný význam značek 12+ a 15+ většina lidí nikdy nepochopila

Patřím ke generaci, která před vysíláním pořadu nevhodného pro děti, viděla na obrazovce velkou hvězdičku. A to jsme my děti už byly otrávené, protože zrovna v tomhle filmu hrál tehdy ještě mladý Robert Redford. A sehnat s ním plakát? Nemožné. Dostat se na jeho film do kina ve 12 letech? Nemožné.

A proč na tohle vzpomínám? Protože rozdělení filmů na vhodné a nevhodné pro dětské publikum znám odjakživa. Jen se tehdy nerozdělovalo do více skupin. Na druhou stranu je to jasné: tak brutální děj jako dnes za časů mého dětství ve filmech nebýval. Tenkrát se děti nesměly dívat na milostné scény, drsnější násilí a děj náročný na psychiku.

Tři čísla, která vídáme pořád, a přesto jim moc nerozumíme

Takže, když se dnes před filmem objeví 12+, znamená to film pro starší děti. Když vyskočí 15+, je to něco drsnějšího. A osmnáctka? To už se bude na obrazovce či plátně dít něco, co by mohlo negativně ovlivnit psychiku dítěte.

Proč jeden film dostane dvanáctku a jiný patnáctku? Kdo o tom rozhoduje? A proč se podobné značení objevuje i ve statistikách sledovanosti, kde znamená něco zcela jiného? A tak se může stát, že diváci mají v těchto značkách zmatek.

Kdo vlastně rozhoduje o tom, co smí děti vidět?

Mohli bychom se domnívat, že věkové označení filmu přiděluje nějaká komise. Je to tak, že o této klasifikaci rozhoduje distributor. Tedy společnost, která snímek uvádí na trh. Musí se ovšem řídit zákonem o audiovizi. To nejdůležitější, co se posuzuje, jsou vulgarity, násilí všeho druhu, strach a drogy. Nejde jen o to, jestli se v příběhu někdo popere. Jde o způsob zobrazení.

Musí se posoudit, jak byla rvačka natočena, a jak násilně na obrazovce či plátně vypadá. Ve dvou filmech se chlapi mohou poprat podobně. V jednom je to pár ran a hrdinové odejdou s monoklem pod okem. Ve druhém už je vidět krev a bolest. A právě tady se rozhoduje mezi označením 12+ a 15+.

Dvanáctka je spíš doporučení a je na rodičích, jestli nechají dítě dívat nebo ne. Patnáctka už je zákaz. Doma sice nad tím mohou rodiče mávnout rukou a udělat si vlastní pravidla, ale kino nesmí na takový snímek pustit nikoho mladšího 15 let. Ani kdyby ho doprovázelo celé příbuzenstvo. Stejně to v kině platí pro filmy označené 18+. Když se biletářce věk návštěvníka nezdá, může požadovat občanský průkaz a případně ho z kina vykázat.

Proč jeden film projde a jiný ne?

Pokud si myslíte, že věkové značky vznikají náhodně, stačí se podívat do televizního programu. Dobrodružný film Harry Potter a Ohnivý pohár bývá řazen mezi tituly 12+, protože obsahuje napětí a temnější scény, ale nic vyloženě brutálního. Avšak akční thriller Pravá ruka pomsty, který je v programu stanice JOJ Cinema ve dnech 11. 6., 21. 6. a 23. 6 v nočních hodinách, je kvůli realistickému násilí, zbraním a drsnější atmosféře řazen do kategorie 15+.

Ještě přísnější bývají některé kultovní kriminální nebo hororové snímky. Je jasné, že filmy jako Věc, Sirotčinec, REC nebo Vlákna by děti rozhodně vidět neměly. Důvodem jsou násilné scény, mučení a utrpení, strach a psychické napětí, křik. A také tvrdé vulgarity, drogy či témata určená výhradně dospělému publiku. Řada diváků si přitom dodnes myslí, že o všem rozhoduje množství krve na obrazovce. Ve skutečnosti se posuzuje celý kontext filmu.

Když stejná čísla znamenají něco úplně jiného

Obdobné značení využívají i televizní statistiky sledovanosti. Zde však už nevypovídají o vhodnosti pořadu, ale o tom, které věkové skupiny daný program sledovaly. Když čtete, že seriál vyhrál večer v kategorii 15+, neznamená to, že byl určen lidem starším patnácti let. Je to tak, že se sledovanost počítala mezi diváky od patnácti let výše.

Sledovanost je pro televize důležitější, než si myslíme

V měření sledovanosti jde o cílové skupiny, ne o věkové zákazy. Aby se vědělo, kdo se na co dívá. Sledují se hlavně 15+, 18-54, 18-69. Každá skupina se chová jinak a televize potřebují vědět, kdo jim dělá sledovanost. Když se píše, že pořad měl 1,2 milionu diváků 15+, znamená to, že tolik diváků starších patnácti let se dívalo na každou vteřinu pořadu. A když u pořadu čtete „Share 30 % v CS 15+“, tak to znamená, že ze všech lidí starších patnácti let si 30 % vybralo právě tento pořad.

Pro někoho by mohly být značky 12+, 15+ a 18+ matoucí. Jednou totiž představují doporučení nebo zákaz vstupu do kina či nevhodnost sledování televizního pořadu. Podruhé označují statistickou skupinu lidí, kteří televizi sledují. A právě proto si je někteří diváci pletou. Vy v tom máte jasno?

Zdroje: MediaGuru, ČeskáTelevize, KulturaSport