Požádali jsme AI o cestu časem. Kdyby Tomáš Holý nezemřel, strčil by dnes do kapsy nejednoho herce

Umělá inteligence dnes umí leccos, od zhotovení domácích úkolů po vytvoření falešných fotek celebrit. My jsme ji ale pověřili úkolem trochu zajímavějším. Vzali jsme dětskou tvář, kterou v Česku zná úplně každý, a nechali stroj dopočítat, jak by ten věčný uličník vypadal coby pán v letech. 

Jsou herci, kteří se objeví, krátce zazáří a po pár letech je vystřídá někdo jiný. A pak je tu tento chlapec, jehož snímky běží na obrazovkách dodnes, nejčastěji o Vánocích, kdy se k nim česká domácnost vrací ochotně jako k voňavému cukroví. 

Jeho dětská tvář se vryla do paměti hned několika generací, aniž by k tomu potřeboval jediný moderní marketingový trik. Z očí mu sálala taková vřelost, že se na něj ve výsledku nešlo zlobit, a k tomu ty jeho pověstné odstávající uši. Diváci mu posílali dopisy i hračky a před domem mu postávala děvčátka s památníčky.

Co kdybychom mu přidali 36 let?

Pohrávali jsme si s nápadem, který by ho možná i pobavil. Co kdybychom mu vrátili těch šestatřicet let, o které ho osud připravil, a podívali se, jak by mu to dnes slušelo? Jeho dětskou fotku jsme tedy poslali do generátoru obrázků a nechali ho kouzlit.

Stroj z usměvavého uličníka udělal pána v nejlepších letech, který by se neztratil ani na premiéře našich předních českých hvězd. Tomáš Holý byl asi naše nejslavnější dětská hvězda, jakou kdy česká kinematografie měla. K první roličce se dostal náhodou v roce 1976, kdy do komedie Marečku, podejte mi pero! sháněli chlapce na jeden krátký záběr a přivedl ho s sebou jeho strýc, který ve štábu dělal rekvizitáře. 

Skutečná sláva ovšem přišla o rok později s filmem Jak vytrhnout velrybě stoličku, kde si roli malého Vaška doslova vydupal. Režisérku Marii Poledňákovou nejprve vůbec nezaujal a poslala ho domů, jenže on se vrátil pro zapomenutou čepici, beze slov se na ni zašklebil a bylo rozhodnuto. 

Na zkoušky pak dorazil celý promáčený, protože se cestou někde svalil do rozbředlého sněhu, a štáb mu sušil mokré oblečení.

Talent, který strčil do kapsy i dospělé

Žádné uličníky vlastně nepředstíral, tu rozpustilou klukovskou náturu měl v sobě doopravdy. Jeho filmová maminka Jana Preissová s odstupem času uznala, že herecky byl spolehlivější než leckdo z jejích dospělých divadelních parťáků. V roce 1979 ho porota festivalu v Monte Carlu označila za nejlepšího dětského herce od dob Shirley Temple, na což žádný jiný český interpret jeho věku nedosáhl. 

Stihl odehrát osmnáct rolí, od Ať žijí duchové! až po Za trnkovým keřem. Pak ho to ale přestalo bavit a ve třinácti si řekl, že s hraním skoncuje.

Z hvězdy plátna se měl stát budoucí advokát

Místo na DAMU zamířil na práva a mezi spolužáky si vysloužil přezdívku Božský. Chvíli randil se začínající zpěvačkou, kterou dnes známe jako Lucii Bílou, a za svou dívkou se prý domů dostával i přes okap. Párkrát pak kvůli tomu skončil přes noc venku, protože se nestihl vrátit včas. 

Osmého března 1990, pouhých devět dní před dvaadvacátými narozeninami, jeho život ukončila autonehoda u severočeského Polevska. S kamarádem si vyjeli vypůjčenou škodovkou. Jenže na namrzlé silnici dostali v prudké zatáčce smyk a čelně narazili do stromu. Tomáš svým zraněním na místě podlehl, a tak navždy zůstal tím usměvavým klukem z plátna.

Krásná představa s hořkou pachutí

Když jsem se na vygenerovaný portrét dívala, běhal mi mráz po zádech. Z dětských snímků sálala nezbednost, kdežto z této dospělé verze vyzařoval klid sečtělého chlapa v nejlepších letech. O jeho životě i okolnostech smrti podrobně vypráví kniha Jmenuju se Tomáš od jeho kamaráda Oty Karase a vzpomínkami nešetří ani zpěvačka Lucie Bílá. 

Vypadá podle vás zestárlá verze věrohodně, nebo si Tomáše Holého raději necháte navždy v hlavě jako toho malého uličníka? 

Zdroje: cs.wikipedia.org, totalfilm.cz, reflex.cz